V posledních desetiletích se ale tohle slovo stalo frekventovaným v souvislosti se dvěma G. Gaza a Groznyj. V obou případech se místní moci chopily extrémní islamistické síly. V obou případech tyto síly začaly masově používat nejhrubší násilí vůči politickým a náboženským protivníkům. A v obou případech se dočkaly drtivé vojenské reakce, jejichž cílem byla a je pacifikace, tedy odstranění zdroje hrubého násilí hrubou silou. Písmeno G je v obou případech společné. Ostatní popsané znaky také.

Ale je tu i mnoho zásadních odlišností. Titíž lidé, kteří první pacifikaci v G kategoricky odsuzovali jako plošné vraždění, druhou pacifikaci v G s rovněž tisíci civilními oběťmi hájí coby nutnou obrannou a bezpečnostní akci. Zdá se, že když dva dělají totéž, není to v jistých očích vždy totéž. Odlišností je i to, že Čečensko je součástí Ruska, od kterého se chtěli islamisté odtrhnout a vytvořil chalífát, zatímco Gaza součástí Izraele není, je součástí autonomního nestátu Palestina. Odlišností je i to, že obyvatelé Gazy jsou Arabové a Gaza je v srdci ohromné oblasti obývané skoro půlmiliardovým arabským národem, jehož příslušníci v různé míře horlivosti cítí s Gazany solidaritu.

Z toho může někdo vyvodit, že další odlišností je i to, že problém Gaza je vojensky neřešitelný, zatímco problém Groznyj se zdá být vojensky vyřešen. Pak ovšem zůstává otázka, jakým nástrojem problém Gaza řešitelný je (nehledě na názor rozšířený nejen v muslimském světě ale i po celém Západě, že problém se nejmenuje Gaza ale Izrael).

Mít hotové, jasné a kategorické názory na zahraničně-politická bolavá ohniska je očišťující, povznášející, život ulehčující a zdánlivě morálně principiální. Někdy je ale lépe trochu více přemýšlet. O rysech společných i odlišných. Jednu podobnost bych však Gaze tuze přál. Najděte si na googlovských mapách pohledy z ulice (street view) na dnešní podobu města čečenského hlavního města Groznyj. Také byste si přáli, kdyby aktuální pacifikace v druhém G vedla po 20 letech k podobným obrázkům?

Přemýšlím o nějakém oslím můstku k dnešním horkým aktualitám, ale napadá mě jen to, jak na mém oblíbeném webu osel.cz nedávno psali, že archeologové našli nejstarší hromadnou výrobnu zbraní na světě. Datují ji do doby před 7200 lety. A kde že ji našli? V Izraeli. A jsme tam, kde jsme byli. Oslí můstek nás převedl zase zpět. Takže k horké aktualitě už raději bez něj.

Republikáni v americkém Kongresu zablokovali další várku vojenské a ekonomické pomoci pro Izrael, Tchajvan a Ukrajinu. K ústupku jsou ochotni jen za podmínky, že demokraté přistoupí na tvrdší protiimigrační opatření, zejména na mexické hranici. Evropský pozorovatel se musí ptát: to vážně stojí zachování volně průchozí hranice pro ilegální imigraci demokratům za to, že kvůli ní dávají v sázku priority americké světové mocenské politiky?

Asi ano. A proč, propána? Nabízí se jediná odpověď: demokraté doufají, že z imigrantů se brzy stanou noví levicoví voliči. Voliči demokratů. No, aby se bidenovci nepřepočítali. Volby z posledních let ukazují, že noví latinos po získání volebního práva zas tak stádně demokraty už nevolí. Tito Novoameričané jsou často konzervativní katolíci a na woke výstřelky rozmazlené Ameriky si moc nepotrpí. Ono je to podobné, jako paradox západoevropské krajní levice. Na jednu stranu duhový a zelený fanatismus, na druhou stranu horlivé multikulti vyznání a otevřená náruč pro muslimskou imigraci. Pro tu, která si na progresivistické výstřelky rozmazlené Západní Evropy moc nepotrpí.

Přesto má západoevropská vládnoucí ultralevice v problému G jako Gaza jasno. Dokud jí to nějaký Novoevropan nevytmaví a nepřijde ji zpacifikovat. Nebo už přišel?

Převzato z webových stránek Institutu Václava Klause