Pivní módní vlny nepřicházejí z Paříže, ale vlastně skoro všechny sem s nějakým zpožděním (které se stále zkracuje, na to pozor!) došplouchnou z USA. Ostatně z Ameriky přišla sama móda mikropivovarů, nových pivních stylů, znovuobjevování těch zapomenutých, zkrátka celá ta ohromná současná renesance pivního života, do té doby spokojeně zavlažovaného jen ležáky z velkých fabrik.

A v tom tkví ona specifičnost pivních mód. Říkat o Americe, že objevuje Ameriku, je docela zábavná hříčka, ale je to tak. Kromě skutečně originálně amerických pivních stylů, které odtamtud pravidelně zaplavují celý pivní svět, občas z Ameriky přijde i móda stylů, které jsou v Evropě dávno doma, a k jejich objevu přece žádné Američany nepotřebujeme. Zdánlivě nepotřebujeme. Američané se z objevu pro ně neznámých evropských stylů radují jak malé děti, chtějí v nich vyniknout a často jim dají i nový kabát. A tak nás díky nim občas uhodí do očí, že to, co tu dávno známe, stojí za nový pohled.

Americká pivní revoluce začala v roce 1975, kdy byl v San Francisku založen první novodobý mikropivovar světa, pivovar Anchor. A postavil svou myšlenku na tom, že začne používat americké chmely (zejména cascade), které pro svou přílišnou aromatičnost a výraznou hořkost stály do té doby zcela mimo pivovarnické využití, a jako bázi pro svůj experiment oprášil do té doby okrajový lokální anglický pivní styl India Pale Ale. Jeho nová americká verze byla však (díky americkým chmelům) mnohem hořčejší a aromatičtější, a tedy i odvážnější než anglický pravzor. Jenže se stal div. Našli se lidé, kteří tyhle „hořké utrejchy“ uvítali jako světlo v nudných pivních temnotách. A revoluce mohla začít. Po Americe vznikaly stovky a tisíce malých řemeslných pivovarů a jejich móda začala přeskakovat do celého světa. A nesena byla právě především americkou podobou stylu IPA.

Móda mikropivovarů o dvacet let později přišla i k nám, ale příliš hořké pivo, navíc chmelené zastudena, nebylo v tradičně ležákové zemi zpočátku přijato. Vypuklo to až za dalších deset patnáct let, kdy nás české verze IPA už přímo zaplavily. Až se začalo říkat, že kdo nechmelí zastudena (a jasněže americkými chmely!), ten jako kdyby nebyl. Jenže to už Amerika žila novými módami. A ty už k nám přicházejí daleko rychleji. Což je dáno i tím, že se počet mikropivovarů u nás za deset let zdesetinásobil (z necelých padesáti na skoro pět set) a nové módy má kdo uchopit. A také pivní publikum je poučenější, zvědavější a odvážnější. Honička za tím, kdo udělá ještě hořčejší, citrusovější a pryskyřicí voňavější ipu, ta už ustává i u nás a kdo chce být trendy, okázale a znalecky už nasedá na aktuálnější poslední vlak.