Evropou dnes obchází strašidlo neonacismu, které má své zámky v Pobaltí a na Ukrajině, nicméně je stále zřetelnější, že svou oporu má především v Německu, které sice roní krokodýlí slzy nad svými dávnými oběťmi, ale kdykoliv může, tak podporuje rozvrat poválečného uspořádání a myslí na revanš výsledků druhé světové války a helsinské smlouvy. Připomeňme si hanebnou roli sjednoceného Německa při rozvratu bývalé Jugoslávie a ožebračení Řecka. Nyní jsou Němci připraveni válčit s Rusy do posledního Ukrajince a s Řeky do posledního eura pohledávky. Ostudou EU je skutečnost, že v jejím čele stojí Lotyšsko, jehož hlavním městem Rigou pochodují s požehnáním vlády a radnice esesáci a nejpodivnější je, že to ostatním členským zemím to vůbec nevadí. Že to nevadí Němcům, tomu se opravdu nelze divit, ale vypadá to, že i ostatní evropští politici si myslí, že Waffen SS byla vlastně taková kulturní úderka. A hlavně, esesáci přece zabíjeli Rusy a jak je patrno ze zpravodajství a komentářů z východní Ukrajiny a z porad v Bruselu, ruský život je nehodný k žití…

Evropu dnes obchází další strašidlo, a tím je strašidlo neofašismu, klerikalismu, solidarismu a korporativismu všeho druhu. Korporace se rozhodly zasadit demokracii rozhodující úder. Přirozená uspořádání mají ustoupit těm účelovým, především finančním a ekonomickým. Lidský jedinec a jeho rodina, stejně tak jako občané, obce a zastupitelské sbory se stávají v očích korporací obtížným hmyzem. Pod hesly jako „prostě to zařídíme“ a s přesvědčením, že společnosti a státy se mají řídit jako firmy, vyrazily korporace na cestu ovládnutí demokratického rozhodovacího procesu. Zneužívají k tomu svých získaných výhod, především omezené odpovědnosti a ideologického tlaku v tom směru, že vypjatý individualismus na straně jedné a účast v kolektivních osobách na straně druhé je víc než uznání mezi lidmi nebo úcta k tomu, co nás přesahuje. Jedinou hodnotou, na které má cenu se podílet, je zisk korporace, která je naší kolébkou, rodinou, vlastí i hrobem, prostě vším. Kampaň za prosazení TTIP je jen jednou z mnoha front, na které se korporace snaží ovládnout naše životy a zbavit nás svéprávnosti, protože náš život má mít smysl, jen pokud jsme šroubkem v korporátním stroji…

Neonacismus a neofašismus mají EU spasit především před demokracií, která se vymkla kontrole mocných a jejich politických loutek. Největším strašidlem současné Evropy je pro její pseudoelity vzmáhající se pocit občanů, že volby mohou přece jenom něco změnit. V Řecku a ve Španělsku existují reálná politická hnutí, která se dokázala vzepřít mocenské logice a snaží se řešit problémy občanů své země a nikoliv splácení pohledávek pohrobků Třetí říše. Více než desetinová nezaměstnanost v EU je kvalitní živnou půdou, ze které mohou povstat další hnutí, která si na demokracii nechtějí jen hrát pod heslem, že kdyby mohly volby něco změnit, už dávno by je zakázali…

Neonacismus a neofašismus mají spasit EU před imigrací a dalšími podobami tlaku třetího světa, jehož obyvatelé se stále intenzivněji dožadují navrácení toho, co jim vyspělé země EU v minulosti ukradly, a to včetně pocitu jejich vlastní důstojnosti. Přitom by mohlo někoho napadnout, jestli úspěchy opěvovaných vyspělých ekonomik jsou opravdu vytvořeny mimořádným a flexibilním pracovním úsilím nebo spíše dlouhými a hrabivými prsty. Jak se zdá neviditelná ruka trhu spíše řádí v kapsách slabších, než že by se přiložila k dílu. Teď půjde o to, nechat okradené, hladové a neúspěšné za plotem nebo za zdí. Jde o další pokus o vytvoření pevnosti Evropa jako předsunuté hlídky Západu, ovládaného USA a spravovaného Německem s jeho příslovečným citem pro pořádek a čistotu rasy. Tak dlouho jsme stavěli ghetta, internační, koncentrační a všeliké jiné tábory, pevnosti a kriminály pro jiné, až nám nezbude, než si postavit ten poslední lágr pro sebe…

Budeme tam zavřeni se všemi svými strašidly, dokud nepřestaneme být lidmi. Ostatně zůstat v EU člověkem je už nyní stále větší luxus…