Praha je partnerským městem Sankt Petěrburgu a ani nevím, proč nemám pocit, že by bylo nějak cítit její sounáležitost nebo že by byla dokonce viditelná, slyšitelná nebo dokonce hmatatelná. Jako kdyby se to neslušelo, když jde o Rusy. Jako kdyby nějaká neviditelná ruka způsobila, že zabitý Rus je v EU prostě tak nějak v pořádku a nemá se o tom moc mluvit. Myslím, že takhle nějak začaly tolerovat kdysi evropské společnosti a státy zabíjení Židů. Mnohým to vydrželo dodnes. Česká televize tlačí a podsouvá divákům všemi možnými pokoutnými i zjevnými způsoby myšlenku, že jde stejně o převlečený ruský státní teror a že Rus, stejně jako dříve a mnohde i dnes Žid, si je svou smrtí víceméně tak nějak vinen sám.

Nechci moralizovat, ale jasně říkám, že se mi to nelíbí, že antirusismus v mé zemi a dalších zemích EU dospěl do takové fáze, že se o něm bojím mlčet. Přitom v „Pitěru“ umírali lidé různých národů, nejen Rusové. Zahynula i studentka psychologie, žačka mé známé, docentky Viktorie Rjabuchinové, Dilbara Alijevová ze Sankt Petěrburské státní dopravní univerzity Alexandra I. Krásná, mladá, talentovaná mladá dáma. Ona a více než desítka dalších obětí nestojí EU za solidaritu, mají smůlu - zemřeli totiž v Rusku a dobře jim tak… Začíná to celé smrdět jako bolavá noha.

Chtěl bych svým spoluobčanům, kteří se tak ochotně stávají loajálními občany EU tím, že plivou na vše ruské a obecně východní, navrhnout zamyšlení nad tím, jestli by se v EU pohnula myš, když by v pražském metru ležely kousky jejich dětí, sourozenců, rodičů a přátel. Pro ukázku nechoďme daleko. Občan Británie průkazně umlátil řetězem našeho občana a britský soud ho osvobodil. Důvodem je v podstatě to, že ta opice odněkud ze střední Evropy přece ctihodného britského občana vyprovokovala k nutné obraně nějakou nevhodnou poznámkou. Je patrno, že v Británii jsou si vlastní smrtí vinni nejen Židé a Rusové, ale i my Češi, Poláci, Maďaři… Je otázkou, jestli si pliváním na Východ zasloužíme něco víc než plivanec mezi lopatky ze Západu.

Nechci se připojovat k těm, kteří neprojevují svou účast bližním jenom proto, že jsou nějací divní. Proto říkám s plnou odpovědností všem, že jsem Pitěr. Kdyby to neznělo tak blbě, byl bych rád Dilbara. Už kvůli Viktorii…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.