Zatímco ten první příběh o umírajícím otci a jeho třech synech vypráví o důležitosti sounáležitosti obecně a zároveň upozorňuje na smrtelné nebezpečí individualismu nejen pro společnost, ale v konečném důsledku pro každého z nás. Ten druhý příběh upozorňuje, že pro dosažení výsledku není nutné, abychom v té sounáležitosti byli totožní a že v dobrém týmu stojí rovnoprávnost na různorodosti při nepostradatelnosti každého jeho člena. Třetí příběh je o odměně za dílo, která nezáleží výhradně ani na výsledku, ani na podobě člena týmu, ani na jeho úsilí, vykonané práci a zásluhách. Má být smluvní, spravedlivá i soucitná…

Ty tři příběhy dohromady tvoří mimo jiné ony symbolické „tři pruty“ svého druhu. Tvoří určitý komplex, každý z prutů je nenahraditelný a zároveň jsou různé. Možná se k nim dá nějaký prut přidat, ale určitě se nedá žádný odebrat. V těch třech prutech je obsažena bezpečnost, spravedlnost, sounáležitost, soucitnost, rovnost i volnost a svoboda. V jejich variabilitě nebo různorodosti pak tkví zdroj reprodukce biologické, sociálně ekonomické i duchovní. Možná je to jeden z možných modelů fungování lidského společenství. Dnešní doba a způsob správy věcí veřejných přináší do společnosti velký objem nespokojenosti, která je velice fragmentovaná do nespokojenosti malých velice různorodých skupin nebo dokonce jednotlivců. Jak řekl jeden opravdu moudrý muž, tato nespokojenost je intelektuálně i odborně neobyčejně stimulující a motivující, je živnou půdou, na které vyrostla celá louka možných řešení. Jednou z květin na této louce jsou nepochybně i zmíněné naše „tři pruty“. Abychom si usnadnili orientaci v následujícím textu, budeme tento koncept nazývat 3P.

Předložený koncept je tedy jedním z dlouhé řady pokusů nalézt takovou podobu budoucího uspořádání společnosti, které by odpovídalo aktuálnímu stavu světa lépe než současný převládající koncept liberální demokracie. Klíčovými otázkami životaschopnosti 3P je jednak dostatek zájmu, ochoty a schopnosti lidí v rámci takového společenského konceptu žít, tvořit jej a chránit a zároveň schopnost 3P jako celku čelit změnám vnějších podmínek prostředí a jejich tlaku na předmětné společenské uspořádání. Důležitým požadavkem na koncept 3P je tedy míra jeho adaptivnosti, tedy, jak přispívá k našemu lepšímu přizpůsobení se naší individuální i společenské existence měnícímu se světu. Za jednu z klíčových proměn našeho světa můžeme považovat například jeho zrychlující se změnu ze světa prázdného na svět plný.

Náš život se odehrává ve věčném napětí mezi naším vnitřním konzistentním, konzervativním uspořádáním a rostoucím tlakem vnějšího prostředí na naši flexibilitu a performativnost. Možná ale z kvantitativního hlediska dochází pomalu k tomu, že jsme si sami pro sebe vytvořili svět, pro který jsme nebyli sami stvořeni. Začínáme vstupovat do období, kdy nás naše vlastní chyby a omyly prostě dohnaly a možná i tak trochu obklíčily. Evoluční teorie to nazývá obdobím přerušené rovnováhy. Pokud bych měl pojmenovat výzvy spojené s touto přerušenou rovnováhou svými slovy, řekl bych, že jde především o novou kvalitu poznání, uchopení a využití naší identity, za druhé o zvládání inovací a změn a do třetice o způsob uspořádání lidských společenství, a to především na principech sousedství a snad i solidarity. Tyto výzvy nás oslovují doslova na každé úrovni společenského uspořádání. Od nás samotných, přes naše bilaterální a rodinné vztahy až ke státům, impériím, nadnárodním společenstvím, kulturám a civilizacím.

Je naším osudem prožívat změny. Pokud přestanou přicházet nebo je přestaneme vnímat, jsme velmi pravděpodobně mrtví. Odtud ona moudrost moudrostí, která třikrát jinými slovy říká to samé, totiž, že život je změna, všechno je, konec konců, jinak a dokonalá je v životě snad opravdu jenom smrt .