Největší ukrajinská řeka Dněpr „odnáší ruské vody do jiných zemí“, konstatovala vážená pospolitost nejvyššího ruského zákonodárného orgánu.

Tento samozřejmě vypadající fakt ale má kromě geografického aspektu i aspekt právní – o tom je v každém případě přesvědčen poslanec za Žirinovského liberálně demokratickou stranu Maxim Šingarkin.

A dostáváme se k jádru pudla: Dněpr totiž zásobuje vodou Severokrymský kanál. Jeho stavidla však Ukrajina uzavřela a dodávat vodu na Krym odmítla.

Na tuto část dněperské vody má ovšem Rusko právo, soudí poslanec Šingarkin, který během nedávné návštěvy krymského přístavu Sevastopol doslova prohlásil: „Nastolíme otázku ukrajinské ekocidy ve výboru OSN pro lidská práva… Na půdě Světové zdravotnické organizace předložíme návrh, že Ukrajina je povinna zajišťovat vodu pro Krym a obrátíme se i na UNESCO, které přece má vlastní program ochrany přírodních objektů."

Šingarkin zdůrazňuje, že Severokrymský kanál je sovětským dílem, jež za skoro půlstoletí na krymském poloostrově vytvořilo zcela nový ekosystém a změnilo i způsob tamního zemědělského hospodaření.

Příslušný výbor Státní dumy proto společně s Maximem Šingarkinem hodnotí uzavření stavidel Severokrymského kanálu, za ním stojí Ukrajina, jako „zločin proti existující krajině“. A co pan poslanec Šingarkin navrhuje?

Za prvé by prý Rusko mohlo s Ukrajinou uzavřít jakýsi velkorysý barterový obchod a na základě přesné kalkulace by za jisté penzum vody pro Krym Ukrajina zdarma dostávala ruský zemní plyn.

Jinou variantou by bylo stanovení jakéhosi „ruského dílu“ Dněpru. Šingarkin k tomu říká: „Existuje mezinárodní právo, které pamatuje i na přeshraniční řeky – přesně takové, jako je kupříkladu Dněpr… Dněpr z Ruska odnáší své vody do Běloruska, pak na Ukrajinu, až k hornímu ústí Severokrymského kanálu… Když tedy bude právně stanoven náš podíl dněperské vody, nebude už dál bez užitku odtékat do Černého moře, ale plnit své hospodářské poslání. Ukrajinská strana by pak od nás mohla vybírat poplatky za provoz svých hydrotechnických zařízení.“

Pravdou je, že Rusko s Ukrajinou už v roce 1992 podepsalo smlouvu „o společném využívání a ochraně přeshraničních vodních zdrojů. Teď se ovšem obě země ocitly v situaci, kdy jedna strana druhé dělá pokud možno to nejhorší. Handrkování o dněperskou vodu je toho jen dalším výmluvným příkladem. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.