Samozřejmě, američtí a další západní jestřábi založili NATO nejpřednostněji k útoku na Rusko a hlavně pak k útoku na jeho přírodní bohatství (Rusko má přiliš mnoho nerostů a to není spravedlivé, prohlásila přece Madlene Albrightová), ale s tím, jak Rusko vojensky posiluje, jeví se toto naplánované tažení na východ  i jeho plánovačům stále méně zrealizovatelné. Což ošem není jediná potíž. Současně totiž ubývá i lidí, ochotných věřit pohádkám o ruské hrozbě, čímž se samozřejmě i vedoucím představitelům NATO jeví dnes nepohodlné zdůvodńovat přetrvávající existenci NATO jen a jen ruskou hrozbou. A tak zareagovali čistě konjunkturálně a do portfolia prostě přibrali i boj proti uprchlické vlně. Jsou politikové, kteří právě tuto vlnu kladou dnes při zdůvodňování důležitosti NATO před ruskou hrozbu, a našli se v nejposlednějších dnech dokonce i takoví – jak se ukázalo na právě proběhlé 53. bezpečnostní konferenci v Mnichově - kteří při obraně NATO mluví už jen o hrozbě uprchlické a hrozbu ruskou prostě vynechávají.

To všechno dokazuje zmatek v hlavách vedoucích představitelů Evropy i USA, pokoušejících se smysl existence NATO jaksi nově nalézt či zdůvodnit. A pokud tedy nejsou jeden a určující raison d´etre této organizace schopni najít a jasně vyjádřit ti, kteří jsou s touto organizací politicky či dokonce existenčně spojeni, pak lze říct, že jejím skutečným raison d´etre, čili důvodem bytí, je nejspíš opravdu jen ten, který vyjádřil Lavrov: Být zdrojem napětí v Evropě. Nu a pokud se nám nebude zdát takovýto smysl bytí biliony požírající a současně též hodně zločinné organizace dost nosný, musíme dojít k závěru, že nejprospěšnější by bylo hodit instituci s takovýmto raison dˇetre a s takovou minulostí do starého haraburdí. Zvlášť když vezmeme do úvahy, že využitelnost NATO pro boj proti přívalu uprchlíků, v Mnichově tak často proklamovaná, se až dosud prokázala být chimérou, a že generální tajemník NATO Stoltenberg loňského roku dokonce povýšeně prohlásil, že od toho, aby řešilo uprchlíky, zde NATO rozhodně není.

Češi bývali realisty, schopnými pohlédnout pod povrch věci a objevit tam její jádro, ale jako bychom právě v posuzování užitečnosti NATO pro naši zem a pro naše lidi byli zrovna tak slepí, jak slepí jsou ostatní Evropané (možná s výjimkou Maďarů).

Budou na podzim volby. Po nich by bylo možné ustavit koaliční vládu složenou z ČSSD, komunistů, Úsvitu a strany SPD Tomio Nokamury. Čili vládu skutečně levicovou, která by sloužila víc lidem a méně našemu jednomu procentu. Předseda Sobotka v tomto duchu dokonce uvažuje o zrušení bohumínského usnesení ČSSD, podle něhož vládní spolupráce sociálních demokratů s komunisty nebyla až dosud možná.

Ale vyslovuje při tom směrem ke komunistům tuto podmínku: Strany, které by do této koalice chtěly vstoupit, by stejně jako ČSSD musely brát naše členství jak v EU tak v NATO za jednou dané a neměnitelné.

Nu a protože je jasné, že komunisté a nejspíš i další strany zamýšlené koalice, nechtějí-li popřít sebe sama a především svůj zdravý rozum, nemohou tuto podmínku – hlavně pokud jde o NATO – nikdy přijmout, je idea  levicové koaliční vlády u nás, Sobotkou zamýšlená, už předem mrtva.

A to pro organizaci, která sama dobře neví, proč zde je, a pokud to i ví, nikdy se s tím slušným a spravedlivým lidem nepochlubí.

Ale pro spravedlivou ČSSD je to stanice, přes kterou, jak se v parlamentní hantýrce říká, vlak nejede. Možná i proto, že víc než spravedlivá je dnes slouhovská, shrbená a zvyklá poslouchat hlas   svého pána.

Zatím. Ale snad přijde čas, kdy třeba i vzdor pánovi, zvedne hlavu. Doufejme v to!

Lubomír Man