Cožpak si v momentu, kdy tohle přednášela, nedokázala uvědomit, že každému čtenáři po přečtení této věty automaticky zabouří hlavou myšlenka: „No a my jsme zase ne občas, ale vždy, zoufalí z toho, co přichází z úst Miroslavy Němcové“. Že znovu každému, který na tuhle dámu v zájmu svého zdraví rád zapomíná a je vděčný za to, že mu ji momentálně nikdo nepřipomíná, naskočí při vyslovení jejího jména či při shlédnutí obrazu její tváře žilka nevole na čele? Že mu znovu hlavou projede, jak skvostnou garnituru politiků po sametu očekával – a dočkal se - Miroslavy Němcové.

Ženy, která kromě balení knížek, mytí schodů před knihkupeckým krámem a kradení rohlíků v samoobsluze, nic neumí a není v žádném oboru skutečným odborníkem, ale vzdor tomu všemu našla v sobě dost drzosti na to, aby se svého času pokoušela stát se dokonce i předsedkyní české vlády. Čili nejvyšší výkonnou osobností v tomto státě a tím pádem též víceméně vládkyní všech nás, kterým ona, poměřována běžnými lidskými kvalitami, jakými jsou slušnost, skromnost, obětavost, přívětivost a dobrota srdce, stěží sahá po kotníky?

Ale věřte tomu, že té dámě znějí v hlavě stále a možná i stále naléhavěji hlasy pár výrostků z Malostranského náměstí, kteří ji za její opuštění Španělského sálu při předloňském projevu prezidenta republiky k 28. říjnu zdravili pokřikem „Němcová na Hrad!“

A proč taky ne? Když se takových hlupáků, jako na tom Malostraňáků sejde víc, dalo by se i tohle sfouknout, když už ta česká premiérka tak nešťastně nevyšla. Řekl bych dokonce, že jestli nevyjde ani to prezidenství, bude Miroslava Němcová, absolventka Střední zemědělské a technické školy v Havlíčkově Brodě a už od roku 1998 stínová ministryně kultury za ODS (prodávala přece knížky, ne?), považovat svůj život za jedno velké a nespravedlivé zmarnění.

Vždycky přece chtěla víc.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele