Na klíčové problémy světa, počínaje multikulturalismem a konče ukrajinskou krizí, totiž prezident hlásící se k levici nahlíží podobně jako naši thatcherovští konzervativci. 

Shodnou se i v detailu. V rozhovoru pro Deník prezident uvedl: „Mluvím řadu let o islámském terorismu a všichni mi vykládají, že bych měl být multikulturální a dodržovat takzvanou politickou korektnost. 

Když před několika málo dny bylo islámskými teroristy v Péšavaru zavražděno 200 dětí, tak to vyvolalo jen minimální mediální pozornost. Když je dnes zavražděno 10 francouzských novinářů, jsou toho plné noviny.“ Tolik Miloš Zeman. 

Výkonný ředitel Institutu a někdejší Klausův kancléř Jiří Weigl zase pro server Echo24 napsal: „V den, kdy teroristé vystříleli redakci pařížského listu, zabili příslušnici islamistické sekty Boko Haram v severní Nigérii 2000 lidí. 

Tragédie 12 francouzských novinářů dominuje po právu světovému zpravodajství a vyjadřují se k ní světoví vůdcové. O nigerijských obětech je však jenom malá noticka v zahraniční rubrice novin. To je ten náš multikulturalismus v praxi,“ zakončil svoji dlouhou stať Jiří Weigl. 

Schválně jsem vybral tyto pasáže dokládající sebestřednost či pokrytectví multikulturalistů, kteří když dojde na lámání chleba, nadřazují oběti z naší civilizace nad jiné. 

Autoři přitom přecházejí, že děsivost pařížského masakru je v zámince – tedy karikaturách – a schopností islamistických teroristů řádit v jedné z evropských metropolí. 

Jiří Weigl také uvádí, že „paralelní koexistence civilizačně rozdílných komunit na území jednoho státu vyvolává neřešitelné problémy a že multikulturalismus selhal“. 

To koresponduje se Zemanovou myšlenkou vracet imigranty neschopné přijmout naše hodnoty zpátky domů. 

Snad jen v jednom by se oba pánové rozešli. Jiří Weigl vidí viníka migrace do Evropy ve štědrém sociálním státu, jehož budování po 2. světové válce kritizuje. 

Pozadu nezůstal ani muž, který Institutu Václava Klause propůjčil své jméno. Exprezident na stránkách deníku Právo nejen taktéž zopakoval, že „jakkoli je tento teroristický čin výjimečný, je jen onou pověstnou špičkou ledovce – nejen ve smyslu, že i v tomto týdnu došlo ve světě k několika dalším teroristickým činům, z nichž například ten v Nigérii vedl k mnohonásobnému počtu obětí než ten v Paříži.“ 

Dál se pan Klaus pouští do onoho ledovce, za který pokládá průnik ideologií universalismu a multikulturalismu. 

A přichází s provokativní úvahou: „V univerzalistické koncepci je Východ – podle některých nafoukaných lidí na Západě – pouze jakýmsi méně vyspělým a méně osvíceným Západem a musí být dotlačen k tomu, aby se stal Západem plnohodnotným. 

To je ale samozřejmě výzva ke střetu civilizací a celá řada válek v posledním čtvrtstoletí, prováděných ve jménu demokracie a lidských práv svou bezvýchodnost dostatečně zřetelně demonstrovala. 

Východ ekonomicky – a nejen ekonomicky – evidentně sílí a jeho rostoucí síla a jeho emancipace vede k něčemu, co bych nazval univerzalismus naruby. Jedině ten může být onou osudovou bází myšlení pařížských atentátníků.“ 

Oceňme, že ve dnech, kdy se řadoví politici zmohli leda na pár frází, existují lidé schopní hlubších úvah. 

Tady ale pochvala končí. Zastánci svobody a volného trhu se tváří v tvář důsledkům globalizace stávají národoveckými hlasateli uzavřených hranic a ti, od kterých bychom čekali internacionalismus říznutý sociálním cítěním, jim v tom sekundují. 

No, aspoň vidíme, že blízkost Klause a Zemana, projevující se již zhruba 18 let, není náhodná.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.