Je ovšem pravdou, že ani v roce 2002, ani roku 2013, kdy v Česku udeřily dosud nejničivější povodně tohoto milénia, se státní rozpočet nenovelizoval, a přitom v obou případech naplnil plánovaný schodek.

V roce 2002 byl plánovaný schodek 46,2 miliardy korun, nakonec deficit dosáhl úrovně 45,7 miliardy korun. I přes srpnové katastrofální povodně toho roku se bez novelizace podařilo schodek naplnit.

Roku 2013 zase vláda hospodařila s možným schodkem sto miliard korun, nakonec však vykázala deficit 81,3 miliardy korun, a to přesto, že v červnu udeřily právě druhé nejničivější povodně tohoto tisíciletí.

Vůbec nejničivější povodně tohoto milénia – ty, jež roku 2002 zasáhly Čechy – zásadnější makroekonomické dopady neměly. „Makroekonomické dopady [srpnových záplav], včetně fiskálních, nebudou zřejmě zásadního charakteru,” uvádí Česká národní banka ve zprávě z října 2002. Zpráva i tak počítala s tím, že dojde k určitému oslabení průmyslové produkce ve třetím čtvrtletí 2002. V zemědělství dopad podle ní neměl být příliš významný, neboť povodně tehdy zasáhly méně významné zemědělské oblasti v pokročilém stádiu sklizně (což je i případ letoška). Centrální bankéři počítali ovšem s přechodným snížením výkonnosti sektoru služeb, zejména v dopravě, spojích, maloobchodu a cestovním ruchu. Naopak čekali již ve druhé polovině roku 2002 pozitivní impuls pro činnosti spjaté s opravami majetku poškozeného záplavami a pro stavebnictví.

Celkově zpráva počítala se zpomalením růstu HDP v rozsahu 0,2 až 0,3 procentního bodu v roce 2002. Pro rok 2003 ovšem předpokládala naopak dodatečný pozitivní impuls z povodní, zhruba v rozsahu zmíněného poklesu roku 2002. Už střednědobě tak ekonomika prakticky „zůstala na svém“.

Přitom v roce 2002 způsobily povodně v Čechách škodu 73 miliard, což odpovídá 2,7 procenta tehdejšího HDP.

Pokud by hrozící letošní povodně představovaly svojí ničivostí a zásahem území jakýsi průměr let 1997 a 2002, kdy Česko zasáhly historicky dvě vůbec nejzkázonosnější povodně, způsobí škody čítající necelá tři procenta letošního HDP. To odpovídá škodám za 235 miliard korun (shodou okolností částka zhruba odpovídající navrhovanému schodku státního rozpočtu pro příští rok).

V tuto chvíli je ale naštěstí pravděpodobnější, že nynější povodně by neměly být až tak ničivé jako ty z let 1997 nebo 2002. A to i díky efektivnější práci odpovědných složek státu, nejvíce pochopitelně těch záchranných, a celkově lepším monitorovacím a komunikačním možnostem a metodám.

Nabízí se tak spíše srovnání s povodněmi, které zasáhly Čechy v roce 2013. Ty napáchaly škody za zhruba 15 miliard korun, neboli 0,4 procenta HDP. V letošních cenách a při letošním výkonu ekonomiky by jedenáct let staré škody odpovídaly částce zhruba 28 miliard korun. Stále však existuje značná naděje, že škody by mohly být letos stále nižší i než právě roku 2013, tedy nižší než 28 miliard korun v dnešních cenách.

Pokud by se škody pohybovaly například v rozmezí od deseti až dvaceti miliard korun, stále by nemuselo dojít k novelizaci zákona státního rozpočtu a navýšení jeho letošního schodku. Ten je zatím plánovaný na 252 miliard korun. Stát by vzhledem k dosavadnímu vývoji jednotlivých měsíčních plnění měl být schopen najít další rezervy ve státním rozpočtu na pokrytí výše předpokládaných povodňových škod nebo jejich části. Další část totiž mohou pokrýt přebytky krajů, měst a obcí, které letos dosahují rekordní souhrnné úrovně. V pololetí letošního roku činil přebytek krajů a obcí nominálně bezprecedentních přibližně 83 miliard korun.

Výše přebytků se ale liší napříč regiony. Existují například četné obce, které jsou třeba i v poměrně hlubokém, obtížně řešitelném deficitu.

Ovšem například město Ostrava, které může patřit k nejvíce zasaženým nynějšími povodněmi, v uplynulých deseti letech většinově vykazovalo přebytek, až více než 1,6 miliardy korun roku 2016. V letech 2014, 2020 a 2022 sice skončilo v deficitu, ale i tak ke konci loňska dosahoval zůstatek na účtech Ostravy zhruba 6,9 miliardy korun při celkovém dluhu přibližně 2,7 miliardy. Město Opava, kde už kvůli řádění vodního živlu museli dokonce přistoupit k evakuacím, vykázalo v uplynulých deseti let většinou přebytek svého hospodaření, a to až takřka 300 milionů korun. Výjimkou byla pouze léta 2018 a 2020, kdy skončilo ve schodku. Ke konci loňska měla Opava na účtech 1,3 miliardy korun při dluzích v rozsahu necelé půlmiliardy.    

Zatím se tedy zdá, že povodňové škody by mohly případně pokrýt rezervy státního rozpočtu či přebytky krajů a obcí, aniž by muselo dojít k navýšení schodku. Ostatně i celý Moravskoslezský kraj samotný by měl mít peníze k dispozici. Vždyť loni ke konci roku měl na účtech 12,6 miliardy při dluhu 3,1 miliardy korun.

Nemělo by tedy být nutné novelizovat zákon o státním rozpočtu. Tento závěr je však samozřejmě zatížen nejistotou, neboť povodňové škody narůstají a teprve se sčítají. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom