Fialova vláda si mediálně připravuje půdu pro zavedení daně z neočekávaného nebo také mimořádného zisku. Premiér Fiala v rozhovoru pro deník Právo včera její zavedení nevyloučil. Podobně se vyjadřuje také ministr financí Zbyněk Stanjura. Daň by se nejpravděpodobněji měla týkat energetických firem a nejspíše také bank.

Pokud se vláda k zavedení takové daně uchýlí, půjde o porušení klíčového volebního slibu. Vždyť i v čase po zveřejnění programového prohlášení vlády letos začátkem roku jak Fiala, tak Stanjura opakovaně potvrzovali svůj závazek nezvyšovat občanům daně. Daň z neočekávaného zisku přitom pochopitelně představuje zvýšení daně občanům.

Zavedení daně z mimořádného zisku je opatřením orbánovského typu. S autentickou pravicí nemá nic společného. Vždyť neočekávaný zisk ani nelze definovat. Shodou okolností od zítřka Orbánova vláda v Maďarsku zvyšuje mimořádnou daň tamnímu petrochemickému gigantu MOL, z 25 na 40 procent. Orbán si své zdůvodnění, proč mimořádně zdanit MOL, pochopitelně najde. Stejně jako si jej bohužel zřejmě najdou Fiala se Stanjurou, když budou chtít mimořádně – nad rámec běžného – zdanit třeba ČEZ.

Nikdo však nemůže zakrýt fakt, že daň z mimořádného zisku nelze stanovit objektivně. Nelze totiž definovat, co to vlastně mimořádný zisk je. Mnohem blíže tak taková daň má k výpalnému.

Vezměme si jako příklad třeba vinaře z jižní Moravy. Má za sebou perfektní rok. Počasí mu jen hrálo do karet. Skvělý ročník. Skvělý zisk. Přijde vláda a část již zdaněného zisku mu zabaví. Že prý neinovoval, vysoký zisk si nezasluhuje... prý projev klimatických změn. Jde o spravedlivé zdanění? Ne, jde o výpalné.

Daň z neočekávaného zisku je nebezpečný precedent, jenž otevírá Pandořinu skříňku nových dotací. Bude-li totiž vláda firmám brát zisk tehdy, je-li „nečekaný“, za jakoukoli „nečekanou“ ztrátu si bude firma ve stejné logice moci nárokovat dotaci. Sbohem, podnikatelské riziko.

Z hlediska veřejných financí navíc daň z mimořádných zisků nic neřeší. Jejich problémem jej stálý schodek přesahující 200 miliard korun ročně. Pokud se na dani z mimořádných zisků vyberou třeba jednotky nebo nižší desítky miliard korun, veřejné finance to neozdraví. Nelze přitom počítat s tím, že daň z mimořádných zisků půjde vybírat déle než několik let. To by pak ty zisky nebyly mimořádné, když by je daná firma měla každoročně, že?

Zkrátka a dobře, daň z mimořádného zisku je příkladem orbánovského populismu. Fialova vláda bude moci veřejnosti signalizovat, že něco dělá ve prospěch občanů. Ztlumí tak na nějaký čas jejich volání po řešení drahoty. Jenže správné řešení tkví v něčem jiném. V tom, co vládní strany slibovaly zejména před volbami. V osekání výdajů států, v rozpočtových úsporách. Z nich pak lze financovat zacílenou pomoc potřebným.

Fialova vláda si také mohla vytáhnout mnohem větší peníze z ČEZ, v podobě mimořádně navýšené dividendy. V ČEZ má 70 procent. Proč to neudělala?

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom