Vláda stále nepochopila vážnost situace. Odklad hypoték je fajn, ale… musíme jít hlouběji do dluhu a umožnit kvantitativní uvolňování.

Ministryně financí Alena Schillerová navrhne ve středu vládě moratorium na splácení hypoték, spotřebitelských i podnikatelských úvěrů na půl roku. Zároveň by podle ní měl být po dobu přerušení splácení snížený i úrok u těchto úvěrů o „nějakou aymbolickou výši“. Navrhne také vládě, aby zrušila daň z nabytí nemovitosti.

V zásadě jde o kroky správným směrem. Je třeba však jít ještě dále, protože takto jsou opatření jen polovičatá, někdy ani to ne. Zejména je třeba plošné dohody ministerstva financí a bank, že během doby trvání moratoria nedojde jen k „symbolickému snížení“ úroků, jak říká ministryně, ale k úplnému zrušení. Jinak totiž budou hypotéka či úvěr i během moratoria nadále úročeny a celková splácená částka se tak navýší i o úrok právě za dobu odkladu splátek. Zároveň se přitom prodlouží splatnost úvěru.

Odklad splátek se zkrátka musí týkat jak jistiny, tak úroků z úvěru. Jen tak má opatření skutečně smysl, neboť dlužníci budou mít jistotu, že se celková splácená částka kvůli době odkladu nenavýší ani o haléř. V době, kdy je ekonomika z podstatné části „zmrazená“, je třeba „zmrazit“ co nejvíce finančních toků a plnění, včetně právě úroků úvěrů. Je to důležité nejen ekonomicky, aby se lidem v tíživé situaci maximálním možným způsobem finančně ulevilo, ale i psychologicky. Když lidé uvidí a pocítí vstřícné kroky vlády či bank, spíše získají pocit jakéhosi celospolečenského semknutí, které je důležité pro zdárné překonání současné situace s minimem šrámů.

Rozumné je také zrušení daně z nabytí nemovitosti, tedy další krok, který dnes ministryně oznámila. Také jej ovšem devalvovala oznámením zrušení daňových odpočtů u hypoték v případě těch nemovitostí, které budou koupeny již bez daně. O zrušení odpočtů lze samozřejmě diskutovat a jako kompenzace za zrušení daně z nabytí nemovitosti by snad mohlo dávat smysl v ekonomicky příznivých časech. Nyní z hlediska ekonomického ovšem nastaly časy „poloválečné“, takže vláda musí činit vše proto, aby hospodářství své zmrazení přežilo, a až jej rozmrazíme, z něj vůbec něco zbylo a nemuseli jsme jej nákladně znova stavět na zelené louce.

Nelze říci, že česká vláda nic nedělá. V mezinárodním srovnání je její fiskální balík opatření jeden z největších v Evropě (viz graf níže). Avšak stále zcela nepochopila závažnost situace. A nepochopila stále také to, že Česko má obrovskou palebnou sílu. Pokud letos spadne ekonomika o desetinu, což je zatím pesimističtější scénář, přičemž schodek se navýší na trojnásobek současné zamýšlené úrovně, tj. na 600 miliard korun, veřejný dluh ČR v poměru k HDP bude stále kolem 45 procent HDP. S přehledem tak budeme nadále plnit Maastrichtská kritéria (limit je 60 procent HDP) a dluh bude stále hluboko pod průměrem EU (80 procent HDP).