Po podstatnou část 20. století nepůsobil v tuzemsku jedinec, jenž by sám o sobě, jako „produkt“, představoval úspěšnější vývozní artikl, než jakým byl Karel Gott. Například v Německu v letech 1967 až 2010 Gott prodal 23 milionů kusů desek, jak plyne ze statistiky společnost Universal. Tím se zařadil mezi pět nejprodávanějších interpretů německé hudby všech dob.

Německo pochopitelně nebylo jediným „exportním odbytištěm“, kde byla a je značka „Gott“ tak populární. Při své letošní letní návštěvě zemí Střední Asie autor těchto řádků trávil své první minuty po přechodu kazašsko-kyrgyzské hranice právě v Gottově společnosti. Úryvky z jeho písní se linuly z rádia, které poslouchal řidič autobusu, dopravující cestující od hranic do kyrgyzské metropole Biškeku. Zjevně se jednalo o pořad věnovaný Gottovým osmdesátinám.  

Právě také pro svoji naprostou výjimečnost byla Gottova „cena“ ovšem mnohem vyšší, než by odpovídalo podílu tržeb z jeho prodaných nosičů na celkovém objemu československého, resp. českého vývozu či na celkovém hrubém domácím produktu naší země. Gott měl svoji „cenu“ nejen jako vývozní artikl či „produkt“, ale pro svoji nesmírnou popularitu také jako symbol.  V podstatě jako symbol ekonomické úspěšnosti systému, ať už se nejprve jednalo o systém centrálně plánovaný nebo později, po roce 1989 o systém tržní.

Vždyť jaký jiný československý „produkt“ patřil třeba v 70. nebo 80. letech minulého století k nejúspěšnějším na náročném západoněmeckém trhu? Gott, který tehdy uměl dobýt hitparádu právě i tržní ekonomiky typu Západního Německa, tím mimo jiné prokázal, že dívat se na něj čistě jako na „produkt“ režimu své doby prostě není možné.

Když už Československo neumělo Západ pořádně oslovit třeba svými škodovkami, které byly třeba v Británii k smíchu, jak je notoricky známo, oslovovalo jej alespoň Gottem. Toto oslovení by ale prostě nikdy nemohlo být tak úspěšné, pokud by Gott byl opravdu jen „režimním produktem“ své doby. Byl něčím více. Byl hvězdou. Jednou z mála v socialistickém táboře. V rámci socialistického bloku byl dokonce superhvězdou. A tou pak svým způsobem zůstal i po přechodu na tržní ekonomiku. Jeho postupný, velice pozvolný ústup ze slávy v posledních letech byl spíše odrazem stárnutí, které se včerejškem završilo, než snad tím, že by v nových ekonomických podmínkách tržní soutěže již nedokázal tak obstát.