Rámcově lze souhlasit s pohledem prezidenta Zemana na ekonomickou situaci země, které představil ve svém dnešním vánočním projevu. Ovšem s několika „ale“

Sektor služeb je skutečně zasažený zvláště tíživě. Dopadů koronavirové krize ale nejsou ušetřeny ani jiné sektory. Například stavebnictví se letos propadne nejspíše o osm procent a v příštím roce o dalších šest, takže pan prezident na věc hledí přes dvoje růžové brýle, když soudí, že patří mezi „téměř nedotčené“ sektory.

Pan prezident dále nabízí poměrně příznivé hodnocení odolnosti tuzemského průmyslu a zemědělství, kde už má takový pozitivní pohled své opodstatnění. Například průmysl se po jarní vlně koronavirové krize totiž zotavil přes léto rychleji, než se obecně čekalo. A druhá vlna jej tak nezasáhla díky tomu, že klíčová odbytiště českého exportu v čele s Německem nebyla šířením koronaviru ochromena tak jako při první, jarní vlně.

Krizí navýšený dluh šel, jde a půjde skutečně z velké části na pomoc firmám, aby nezkrachovaly, a podnikům, aby nepropouštěly. Tato pomoc na dluh je účinná, neboť Česko si s přehledem udržuje nejnižší míru nezaměstnanosti v EU.

Z prezidentova projevu lze však také vyvodit, že si přeje, aby stát zůstal i po krizi v ekonomice aktivnější než před jejím propuknutím, neboť hovoří o dlouhodobých zvýhodněných úvěrech se státní garancí. S tím ovšem nelze souhlasit. Zásahy státu do ekonomiky byly již před krizí na poměrně vysoké úrovni a krize by neměla být důvodem k dalšímu nárůstu jeho zasahování do hospodářství. Stát by se tedy měl po odeznění krize z ekonomiky poměrně rychle stáhnout na výchozí úroveň, aby nenastalo přehnané postátnění ekonomiky, které dlouhodobě vede k národohospodářské stagnaci, relativnímu chudnutí obyvatelstva, zaostávání a ztrátě konkurenceschopnosti. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Národní ekonomická rada vlády (NERV)
ekonom