České domácnosti se však budou muset smířit také se znatelným zdražováním tepla a vody. Z nových ceníků teplárenských společností, které byly dosud zveřejněny, vyplývá, že teplo podraží v průměru o dvanáct až šestnáct procent. Ceníky vodárenských společností na rok 2019, které zatím byly zveřejněny, ukazují na zdražení vody v roce 2019 o čtyři až pět procent.

Společným činitelem v pozadí zmíněných cenových nárůstu je současná ekonomická prosperita a zároveň stoupající nároky na ochranu životního prostředí. A zdaleka ne pouze v ČR. Například růst cen elektřiny má na svědomí zejména zdražování uhlí a dramatický růst cen emisních povolenek. Podstatným faktorem v pozadí růstu cen uhlí v uplynulých letech bylo rozhodnutí čínské vlády omezit jeho ekologicky náročnou těžbu a místo toho jej dovážet. Citelné omezení celosvětové nabídky uhlí, které poté nastalo, způsobilo v době expanze globální poptávky silný tlak na růst cen.

Uhlí pochopitelně zdražilo i uhelným elektrárnám, které například v ČR produkují zhruba polovinu elektrické energie. Odtud už byl jen krůček ke zdražování velkoobchodní elektřiny, od níž se odvíjí cena pro domácnosti.

Environmentální ohledy stojí i za zmíněným růstem cen emisních povolenek. Evropská unie se rozhodla reformovat dosud nepříliš funkční evropský trh s povolenkami na vypouštění oxidu uhličitého. V příštích letech tak bude z trhu povolenky stahovat, čímž zvýší jejich vzácnost a tedy cenu. Firmy a podniky tak budou ještě citelněji než dosud penalizovány za emise oxidu uhličitého, což by je mělo přimět k větší aktivitě v přechodu na hospodárnější a celkově šetrnější využívání energie. Za poslední rok cena povolenek vylétla o takřka 160 procent. Takže například uhelné elektrárny nebo uhelné teplárny nyní musí utratit více za „odpustky“. Vyšší cenu za povolenky pak příslušní dodavatelé promítají nakonec i do cen pro konečné odběratele elektřiny či tepla.

Růst cen elektřiny se následně přenáší do rychlejšího zdražování vody. To proto, že vodárenské společnosti elektřinou pohánějí například čerpadla.

Z plynu se podobně jako z uhlí produkuje elektřina. I když ne v uhelných, ale v paroplynových elektrárnách. Když roste cena elektřiny z uhlí, relativně atraktivnější se stává její produkce právě z plynu. To ovšem zvyšuje poptávku po plynu, a tedy jeho cenu. Takže nakonec zdražuje i plyn.

Poptávku po všech zmíněných druzích energií udržuje na vysoké úrovni globální hlad po nich, který je dán celosvětovou ekonomickou expanzí a intenzivní ekonomickou aktivitou. Ta samá celosvětová ekonomická expanze stojí třeba i za silnou poptávkou po českém exportu, a tedy za stále poměrně solidní kondicí tuzemské ekonomiky. Tu doprovází růst mezd v ČR. Jednotkové mzdové náklady v ČR v příštím roce porostou podle prognózy Evropské komise nejrychleji v celé Evropské unii. Jednotkové mzdové náklady přitom berou v potaz jak růst mezd, tak růst produktivity. Jinými slovy, říkají, že růst mezd u nás vysoce předčí růst produktivity. Čili to, že si na něj nejsme s to vydělat.

Neudržitelnému nárůstu personálních nákladů čelí pochopitelně i těžební společnosti, provozovatelé elektráren, tepláren či vodáren. Musí navyšovat mzdy svým zaměstnancům, aby neodešli jinam. I růst mezd pak samozřejmě promítají do konečné ceny elektřiny, plynu, tepla či vody.

Ekonomika si zkrátka část mzdového nárůstu, který Čechům dopřává, zase vezme zpět.