Česká národní banka zcela nečekaně zvýšila klíčové úrokové sazby. Základní sazba se zvedá z dvou na 2,25 procenta. Vzestup sazeb nečekal nikdo z analytiků oslovených agenturou Bloomberg.

Skutečnost, že oznámení výsledku svého dnešního jednání odložila o celou hodinu, svědčí o tom, že jednání bankovní rady bylo bouřlivé. Část bankovní rady si přála zvýšení sazeb již delší dobu. Devizoví obchodníci podhodnocovali pravděpodobnost scénáře zvýšení sazeb v letošním prvním čtvrtletí, přesto je dnešní krok překvapivý.

Koruna v reakci prudce posiluje, poprvé od října 2012 pod úroveň 25 korun za euro. Euro se po oznámení nečekaného kroku ČNB prodávalo jednu chvíli i jen za 24,88 koruny.

ČNB vyhodnotila proinflační rizika přicházející z tuzemské ekonomiky jako závažnější než rizika protiinflační, přicházející převážně ze zahraničí, včetně možného rozsáhlého šíření koronavirové nákazy. Zjevně i pod tíhou inflačního výhledu nejnovější prognózy se rozhodla pro zvýšení sazeb. Spotřebitelská inflace koncem loňského roku vystoupala nad tři procenta a nová prognóza zřejmě signalizuje, že inflace zůstane takto poměrně vysoko déle, i v letošním roce. To je pro ČNB problém, neboť ze zákona pečuje o cenovou stabilitu a ta v jejím deklarovaném pojetí odpovídá spotřebitelské inflaci ve výší dvou procent. Více než tříprocentní inflace znamená, že růst spotřebitelských cen převyšuje dokonce i takzvané toleranční pásmo, tedy hodnoty od dvou do tří procent. Prognóza zřejmě naznačuje, že by takto vysoká inflace mohla vydržet déle. Na to se bankovní rada rozhodla reagovat. Právě zvýšením sazeb. Nechtěla zkrátka dopustit, aby se inflace jakkoli „vymkla kontrole“ a tlumící faktory, přicházející zejména ze zahraničí, se jí evidentně zdály nedostatečné.

Je ovšem pravda, že zahraniční faktory, které by inflaci v ČR měly tlumit, nejsou zcela přesvědčivé. Patřilo by mezi ně rozšíření nákazy koronavirem do podoby závažné globální pandemie, ale to je v tuto chvíli naštěstí poměrně málo pravděpodobný scénář. O tom ostatně svědčí o to, že koruna už včera, před rozhodnutím ČNB, posílila na svoji nejsilnější úroveň od roku 2012. Pokud by se investoři koronaviru obávali v jakkoli významnější míře, koruna by takto neposilovala. Navíc, některá data z německé ekonomiky signalizují její stabilizaci, což znamená, že by odpadl další tlumič české inflace. Ten odpadá i kvůli dílčí obchodní dohodě USA a Číny, podepsané v prosinci 2019.

Koruna je na více než sedmiletém maximu vůči euru hlavně proto, že za uložení peněz v korunách lze získat výrazně vyšší úrok než za uložení peněz v eurech. Tyto nůžky se přitom dále rozevřely koncem loňského roku, kdy Evropská centrální banka opět začala tisknout eura ve velkém, znehodnocovat je, a dále tak tlačit na snížení úroku na euru. A pod dnešním rozhodnutí ČNB se tedy rozevřou ještě více.

Citelné zdražování – ona více než tříprocentní inflace – se navíc zjevně protáhla do roku 2020, i kvůli růstu spotřební daně na tvrdý alkohol či tabák, úpravě řady ceníků směrem nahoru, například v případě elektřiny pro domácnosti či vodného a stočného, k níž došlo s příchodem roku 2020. Dále letos pokračuje zdražování potravin typu vepřového či cukru.

Čtvrteční zvýšení úroků ČNB dále zvýší výhodnost ukládání peněz v koruně, což české i mezinárodní investory povede k tomu, aby korunu dále pořizovali, což právě žene její kurs výše. Ruku v ruce s tím ale třeba také sazby hypoték – hypotéky tedy budou letos i kvůli dnešnímu kroku ČNB zdražovat, a to možná i poměrně citelně. Toto vše ovšem platí, pokud vydrží příznivé podmínky ve světě, tj. pokud se nestupňuje americko-čínská obchodní válka a koronavirová nákaza se nebude výrazněji šířit mimo Čínu. Nesmí také opětovně eskalovat napětí na Blízkém východě a nesmí ovšem dorazit nějaká nečekaně špatná makroekonomická zpráva z tuzemska, ale zejména ze světa, například z Německa. 

Nečekaně silné posilování české koruny má své kořeny už v období podzimu 2019. Nahrává mu opětovně vysoce expanzivní měnová politika světově významných centrálních bank. Evropská centrální banka (ECB) provádí od listopadu 2019 kvantitativní uvolňování a americká centrální banka realizuje jakési zastřené kvantitativní uvolňování, prováděné v reakci na zářijový závažný výpadek likvidity v americkém mezibankovním systému.

V důsledku je celosvětově trhům masivním způsobem poskytována nová likvidita (lidově řečeno, opět se tisknou dolary či eura ve velkém), což podněcuje jejich apetýt po riziku. Už v posledních třech měsících loňského roku jsme tak byli svědky bujaré nálady na akciových trzích, kterou koncem roku 2019 ještě přiživil dílčí smír v celní válce USA a Číny a výrazné snížení rizika takzvaného tvrdého brexitu. Bujará nálada přetrvala právě i do začátku roku 2020. Obecně vede k tomu, že podstatná část světového kapitálu se přesouvá do rizikovějších aktiv typu akcií nebo i měn, jakou je koruna. Českou měnu navíc zatraktivnil efekt zmíněné opětovně extrémně uvolněné měnové politiky ECB spočívající v rozevírání nůžek mezi úrokovými sazbami v Česku a v eurozóně.

Posilování koruny je prostě do značné míry i výsledkem „idylky“ na světových trzích, tedy příznivé kombinace uvolněné měnové politiky a nadějného vývoje stran celních válek nebo brexitu. Hned první měsíc roku 2020 ale dal tušit, že idylická situace může vzít rychlé zasvé. Blízkovýchodní napětí se ovšem zatím nestupňuje, a ani koronavirová nákaza trhy zatím fatálně neděsí, což ovšem neznamená, že se tak nemůže stát. Situace se může zkomplikovat nejen, co se koronaviru týče, ale též v rámci konfliktu USA a Íránu, ale také v rámci obchodní války USA a Číny a také co se obecné ekonomické situace ve světě týče.

Stále je tedy prozíravé počítat se tím, že koruna svoji pouť letošním rokem zakončí kolem úrovně 25,30 za euro. Kurs koruny k dolaru by měl ke konci letošního roku být na zhruba 22,05 koruny. Silnější koruna vůči dolaru by mohla letos příznivě tlačit na zlevňování třeba elektroniky. Cenově výhodnější by mohla být jak dovážená elektronika, tak ta zakoupená v e-shopech. Elektronika je zboží, které poměrně rychle zastarává, takže během letošního roku bude zlevňovat i bez ohledu na vývoj kursu. Prodejci zkrátka budou muset postupně uvolňovat sklady, aby je mohly doplnit novým, modernějším typem té či oné elektroniky, ať už jde o mobil, televizor nebo třeba bílou techniku. Během roku 2019 zlevnila elektronika v rozmezí od pěti do sedmnácti procent, a to koruna během toho roku vůči dolaru oslabila o zhruba 5,5 procenta. Letos by tedy elektronika mohla zlevňovat i tempem až tempem kolem 25 procent. Při trvaleji příznivém vývoji kursu koruny také Čechům zlevní dovolené, zejména díky výhodnějšímu kursovému přepočtu v místě zahraničního pobytu.

Při výraznějším a trvalejším letošním zlepšení mezinárodní ekonomické a geopolitické situace nelze vyloučit výraznější posílení koruny až k 25,10 koruny za euro, což však není základní scénář. Spíše je třeba opravdu sázet na to, že na mezinárodních trzích bude „střídavě zataženo“. Americký prezident Donald Trump sice nebude příliš chtít stupňovat obchodní válku s Čínou, aby si před volbami nepoškodil ekonomiku, na stranu druhou je bláhové domnívat se, že si i přes zmíněný prosincový podpis dílčí obchodní úmluvy Washington s Pekingem „padnou do náruče“. Peking ovšem ztrácí na vyjednávací síle vůči USA kvůli oslabení své ekonomiky vinou koronaviru.

Koruna letos bude jednoznačně ve vleku mezinárodního dění. Světově významné centrální banky však budou schopny tlumit možné houstnoucí geopolitické napětí či případný nepříznivý dopad šíření koronavirové nákazy nebo stupňování obchodní války a zavádění cel ze strany USA a dalších zemí. Tím budou tlumit i možný strach investorů z držení rizikovějších aktiv, včetně české koruny, tudíž k výraznějšímu oslabení české měny by dojít nemělo. Pravděpodobnější je její výraznější posílení, avšak v základním scénáři skončí koruna nakonec jen nepatrně silnější, než byla koncem roku 2019. Výraznější posílení české měny nastane jen tehdy, pokud se trvaleji budou zlepšovat mezinárodní ekonomické a obchodní podmínky, což je například vzhledem k nevyzpytatelnosti Trumpova jednání docela odvážný předpoklad.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom