Nejnovější řecký návrh je ústupkem z předchozích vyhrocených pozic. I když to ministr financí Janis Varufakis popírá, jde o určitý odklon od tvrdé linie, kterou Syriza deklarovala před volbami a také krátce po nich. Jde o návrh, se kterým by již věřitelé mohli souhlasit.

Dluhopis navázaný na ekonomický růst funguje tak, že pokud je ekonomická expanze příslušné země v daném období slabší než určitá předem stanovená úroveň, úrok z dluhu je odpovídajícím způsobem ponížen. Pakliže je růst naopak vyšší než ona předem stanovená hodnota, úrok se navyšuje. V uplynulých letech byl podobný mechanismus použit například v Argentině, v rámci restrukturalizace tamního dluhu v roce 2005.

Navázání dluhu na výkonnost ekonomiky je mnohdy výhodné jak z pohledu dlužníka, tak věřitele. Má však i své nesporné nevýhody. Záleží, zda z perspektivy zúčastněných stran převáží klady, nebo zápory takového řešení.

První výhodou je, že navázání dluhu na výkon ekonomiky umožnuje více proticyklickou fiskální politiku, čímž přispívá k vyhlazování hospodářského cyklu. Přispívá tak, byť zprostředkovaně, i k utlumení výkyvů ve vývoji míry nezaměstnanosti i výkyvů ve vývoji celkové hospodářské výkonnosti. Záruky trvalého oživení či nižší nezaměstnanosti sice navrhované řešení samo o sobě neposkytuje, může se však na nich zásadním způsobem podílet.

Druhou výhodou je skutečnost, že dochází ke snížení rizika platební neschopnosti. Pokud je růst nečekaně nízký, redukuje se objem úrokových plateb, což snižuje pravděpodobnost platební neschopnosti. Snížení této pravděpodobnosti následně přispívá k poklesu výnosů z dluhopisů dané země, což je další pozitivní efekt.

Z politického hlediska je přínosem popisovaného řešení fakt, že vláda dané země nemusí vstupovat do nepopulárních vyjednávání o dalším změkčení dluhových podmínek pokaždé, když ekonomický výkon nedostojí očekáváním. Z hlediska věřitele je atraktivní ta možnost, že v případě nad očekávání silného růstu dojde naopak ke zvýšení objemu úrokových plateb nad předpokládanou úroveň.

Nevýhodou je pak zejména to, že věřitelé čelí vyšší míře nejistoty ohledně budoucí výše úrokových plateb. Kvůli zvýšené nejistotě mohou žádat rizikovou přirážku, což zvyšuje nákladnost dluhu.

Druhá nevýhoda je spíše hypotetická. Země může v případě vyššího než očekávaného růstu kamuflovat tento růst jako nižší, aby se vyhnula platbě vyšších úroků. Právě Řekové ovšem mají s kamuflováním svého státního účetnictví zkušenosti, a to z doby vstupu do eurozóny, kdy si své ekonomické výsledky za pomoci zahraničních bank nemístně přikrášlovali.

Sečteno, podtrženo, aktuální řecký návrh je celkem konstruktivním řešením, které naznačuje, že nová řecká vláda nemíní jít do krajnosti a riskovat svůj odchod z eurozóny. Návrh – přes své nesporné výhody – ale pochopitelně nepředstavuje samospásné řešení současné závažné situace Řecka.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom finanční skupiny Roklen