Konsolidace veřejných financí dosud neodpovídá tomu, co vládní strany slibovaly před volbami či ještě loni. Když ještě připočteme, že slibovaly konsolidaci bez zvyšování daní, je to na pováženou hned dvakrát. Protože i přesto, že vláda v rozporu se sliby zvyšuje hned celou řadu daní, konsolidace nadále zaostává za tím, co slibovala. To je prostě suché konstatování faktů.

Podstatná část veřejnosti je vládě dvojí porušení slibu ochotna tolerovat jen proto, že její strach z návratu Babiše k moci je ještě intenzivnější než rozhořčení právě nad porušením slibů současné vlády. Současná vláda se spoléhá do značné míry spoléhá právě na to, že strach z Babišova návratu bude i nadále značný. Tato sázka jí zatím víceméně vychází. Což je patrné z průzkumu preferencí, v nichž strany vládní koalice nijak výrazně nepropadají, přičemž Babiš současně nijak výrazně neposiluje.

Samozřejmě, že ministerstvo financí si svůj postup vždy nějak obhájí. Nakonec vládní politici vždy mohou říci, že v rámci koalice pěti stran je třeba hledat kompromis, leckdy bolestivě. Co se na to dá říct? Samozřejmě, do určité míry je to pravda. Stejně jako to, ovšem, že vládní partaje měly už před volbami počítat s tím, že budou vládnout v koalici více stran a neslibovat vzdušné zámky.

Daň z mimořádných zisků by se měla zrušit, neboť to byl od počátku nesmysl. Vláda si už loni měla říci o vysokou dividendu ČEZ, podobně jako letos. Pak by se žádná daň z navátých zisků nemusela zavádět. Takže nyní by bylo optimální ji zrušit a rozpočet by s ní tudíž počítat neměl. Pokud s ní rozpočet počítá, tak ji zřejmě vláda rušit nehodlá – měla by to ale říct jasně. Závisí na tom třeba i kondice pražské burzy; dobré zdraví kapitálového trhu je přitom základem úspěšné a výkonné tržní ekonomiky. 

Lukáš Kovanda, Ph.D.
ekonom