Prý se jedná o přežitek. Prý jediní, kdo z existence hotovosti těží, jsou kriminálníci, mafie a podvodníci. A hned z toho bylo haló.

Nemohla jsem si nevzpomenout na příhodu z prahu mé dospělosti. Tehdy můj otec přinesl domů digitální fotoaparát. Měl z něj ohromnou radost, protože byl, troufám si říct, jedním z prvních v Praze, kdo ho měl. Má matka však prohlásila: „A k čemu to je dobré, když se nakonec musí nechat vyvolat fotka jako u starého foťáku, a ten už máme? Jdi to vrátit a vyměň to za video.“ Nu - a kde je dnes videu konec?

Touto optikou se návrh na zrušení hotovostních peněz zdá být velice pokrokový. Ostatně není pochyb, že jednoho dne se děti ve škole budou učit, jak kdysi hotovostní peníze vypadaly, a bankovky jim budeme ukazovat ve vitrínách podobně, jako dnes ukazujeme dukáty. Jednou peníze budou jen elektronické. Technologie k tomu máme už dnes. A ekonom či politik, který s tímhle návrhem přijde jako první, vejde do dějin a vyslouží si neotřelý zářez ve slovníku. To už za trochu té snahy prosadit zákaz peněz stojí, ne?

Až na to, že tahle úvaha má pár háčků.

Ano, hotovostní peníze mohou sloužit k praní špinavých peněz. Jenomže mezi námi, peníze přes hotovost pere jen primitiv. Ke skutečnému praní špíny tu přeci slouží úplně jiné a daleko elegantnější nástroje. Máme tu bitcoiny, akcie na doručitele, kmenové listy u společností s ručením omezeným, lichtenštejnské nadace a další a další. To právě tady schováte obří majetky, přesunete je od stolu na druhou stranu planety a už nikdy nikdo je nedohledá. Zkrátka na tenhle argument o praní špinavých peněz může skočit jen naivka, nebo nepraktický akademik.