Nýbrž svědčí to jen a pouze o tom, že centrální bankéři, kteří v centrálních bankách různě po světě se zápornými úrokovými sazbami experimentují, se tak trochu pomátli. Záporné úroky totiž vskutku fungují tak podivně, jak jejich název říká: Vložíte si do banky peníze na termínový vklad, a až si pro ně půjdete, banka vám jich vrátí míň, než jste si uložili. Dá vám vlastně „pokutu" za to, že si spoříte.
Abychom ale byli k běžným komerčním bankám spravedliví: To není jejich výmysl. Banky jsou v tom v podstatě nevinně. Popravdě, jim samotným je tenhle stav celkem proti srsti. Jenomže nemohou jinak. K tomu, aby sankcionovaly své klienty za to, že spoří a chtějí si uložit peníze, je totiž tlačí centrální banky – neboli banky komerčních bank. To v centrálních bankách se tohle prapodivné ekonomické inženýrství zrodilo.
Ano, spoření už není cností. Zodpovědný život bez dluhů teď podle nové doktríny centrálních bank není žádoucí. Teď letí něco nového: Kdo se zadlužuje a utrácí jako o život, je pašák. Už neplatí, že „kdo šetří, má za tři", jak tvrdili naši předkové. Nově platí, že „kdo má dluh, ten je Bůh", protože za to ještě dostane zaplaceno.
Záporné úrokové sazby totiž nejen že snižují úspory, ale také zmenšují dluhy.
(Tady je nutno dodat, že tohle umazávání dluhů by v praxi fungovalo teprve až v okamžiku, kdy by úrokové sazby byly „hodně" záporné – třeba mínus jedno nebo dvě procenta; pokud se záporná sazba pohybuje jen symbolicky pod nulou, v praxi se projevuje „jen" ona „pokuta" pro střadatele.)

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV