Dle poslance Petra Skokana se mu těmito slovy přihlásil ministr financí České republiky Miroslav Kalousek, který pak následně spustil lavinu sprostých slov, která se nedají citovat. Vše natočil Skokan na vlastní záznam, který doslova četl z řečnického pultu Poslanecké sněmovny. Vystoupení působilo pikantně na všechny přítomné, kromě Karla Schwarzenbergra, který pochopitelně jako vždy spal.

Rozhovor se netýkal soukromé záležitosti, ale Kalouskova veřejného zfackování mladého muže, který ministrovi nadával. Na tento incident upozornila nejen všechna média, ale i poslanec Skokan, který jim to též oznámil. Kalousek označil Skokanovo vystoupení za „snůšku blábolů“. Předtím označil Kalousek tvrzení policejního prezidenta Lessyho, že mu Kalousek vyhrožoval, za brutální policejní provokaci. Stejně tak označil Kalousek policejní obvinění exministryně obrany Vlasty Parkanové za to, že připravila stát o 658 milionů korun – existuje podezření na širší kauzu, která by vedla až ke Kalouskovi – za vymyšlenou politickou provokaci.  

Pro Kalouska musí být pozoruhodné a zneklidňující, že proti němu stojí zorganizovaná a zřejmě rostoucí konspirace téměř všech sektorů české společnosti. Začala u toho nešťastného drzého mladíka, dnes je do ní zapojen nejen poslanecký mandátní a imunitní výbor, ale dokonce celé politické strany (o tom politika přeci je), vyšetřovatelé a policie, až po jejího prezidenta. A samozřejmě nechybí ta slavná novinářská žumpa. Podle Kalouska se jedná o útok na svobodný parlamentní systém, a dokonce na stát samotný. Z řečnického pultu osobně emotivně vytroubil rétorickou otázku do celé Poslanecké sněmovny ( i k premiérovi, a tedy i k nám): „To si říkáte právní stát? Že se nestydíte!“  

Pokud to vezmeme pozpátku, Kalousek má absolutní pravdu. Ptá se právě na tu nejdůležitější otázku ze všech. Aniž by si to možná uvědomil, on sám nabídl perfektní řešení, když tvrdil, že pokud rozhodne parlament pro vydání Vlasty Parkanové (stalo se), on sám navrhne úplné zrušení poslanecké imunity. Konečně!  

Princip politické imunity vznikl před mnoha staletími a pouze z jednoho důvodu: nedotknutelnosti monarchy. S nástupem parlamentních demokracií se rozdělil na dva směry. Ten první uznal, že na půdě parlamentu mohou zákonodárci řečnit tak, že by mohli být obžalováni z hanebné pomluvy, například když tvrdí, že druhá politická strana nerespektuje zákony a chová se zločinecky. A to je v pořádku. Ten druhý směr ale vyšel z přímého pokračování toho původního: zákonodárci nemohou být obžalováni za žádný kriminální čin, například ani za vraždu, o krádeži nemluvme. To samozřejmě v pořádku není. Právě proto většina demokratických zemí tento směr opouští. Obvinění francouzského prezidenta na vlastní půdě anebo Augusta Pinocheta či Slobodana Miloševiče na mezinárodní půdě jsou toho důkazem.  

Čím vyspělejší demokracie je, tím méně se používá politická imunita. Je to proto, že v takových zemích platí pro politika presumpce viny. Vychází to z principu, že občan (rozumí se šéf) platí politikovi, a tak stačí, aby si pouze myslel, že politik vážně selhává, aby ten musel odstoupit. Pokud má existovat imunita, má si ji politik zasloužit, nikoliv ji dostat jako dar, který mu umožní, aby upřednostnil jednu korupční akci za druhou s výsledkem, že se Česká republika stále propadá v mezinárodním žebříčku korupce. Takže hurá pro Kalouskův návrh.  

Pikantní je, že u Kalouska by zavedení jeho vlastního návrhu na zbavení imunity pravděpodobně vedlo k tomu, že by proti jeho osobě bylo spuštěno tolik závažných obvinění, že by neměl ani čas si vyčistit zuby. To jediné, co by mu neuteklo, by byl jeho luxusní slovník a manýry s ním spojené, které se hodí pro vězně, ale nikoliv pro ministra, jehož platíme z vlastní kapsy. Že by se připravoval na další krok?

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele.