Návštěvník se musí dostat přes zabezpečení, jak kdyby šel na americkou ambasádu, na skromný dvůr Inzkova úřadu se vejde maximálně politikova limuzína a dvě doprovodná auta. Zbytek kolony musí zůstat na ulici, včetně řidičů.

Jakmile se řekne Martin Ježek Český rozhlas, během pár minut přijde vzkaz přímo od vysokého představitele, že má čas hned. To už je velmi milé přijetí. Na jeho úřad jsou všichni místní zvyklí jako na OHR, podle anglické zkratky Office of the High Representative.

Valentin Inzko už neužívá pravomoci gubernátora, který může všechno nařídit, kohokoli odvolat nebo jmenovat. On už po tolika letech od války nechává místní politiky, aby se všemi problémy prohrabali sami. O to upřímněji ale mluví.

Předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček totiž přijel do země, kde pět měsíců po volbách nemají vládu, kde část poslanců nového parlamentu trucuje, kde jen některé kantony už mají své regionální ministry a kde se pořádně nikdo s nikým nemůže na ničem dohodnout.

Když členové české delegace vycházejí z betonového sídla OHR celkově dobře naloženi díky žoviálnímu projevu vysokého představitele, on ještě na mikrofon Českého rozhlasu stihne říct: No, vždyť je to ostuda. Podívejte se do Řecka. Den po volbách měli předsedu vlády a dva dni po volbách vládu. Tady se to musí všechno urychlit.

To tedy musí a už nějakou dobu. Je to vidět na tiskové konferenci, kterou předseda poslanecké sněmovny má se svým protějškem, předsedou Parlamentního shromáždění Bosny a Hercegoviny, Šefikem Džaferovićem.

Jan Hamáček nejdřív oznámí, že v naší sněmovně brzo projde oboustranná smlouva o kulturní spolupráci, že Česko rádo pomůže zkušenosti z předvstupních jednání s Evropskou unií a rádo se bude ekonomicky angažovat. Politici podle něj pomůžou tím, že napříště vezmou s sebou do letadla i podnikatelskou misi.

Pak dojde na dotazy místních novinářů. Nejdřív je šéf české legislativy tázán, co si myslí o zdejší vysoké nezaměstnanosti a pak už chtějí místní reportéři především vědět, na čem váznou vyjednávání o vládě, protože bez té, jak známo, žádná země nemůže normálně fungovat. Tady jsou bez vlády pět měsíců a problémy jsou obrovské.

Jistou naději a optimismus v tom pošmourném Sarajevu vnese do programu prohlídka staré radnice. Honosnou budovu srbské síly v roce 92 uvrhly do trosek. Teď se skví v krásných ornamentech, pestrých barvách a nádherných maurských obloucích. Dílo českých architektů a místo posledních jednání následníka trůnu Františka Ferdinanda.

A tak, když se člověk kouká na tu nádheru, jejíž původní návrh je od českého architekta Karla Paříka, je za chvíli po optimismu, když se člověku spojí pár detailů. Předseda Hamáček sliboval mezistátní kulturní smlouvu. Karel Pařík v Sarajevu ve své době postavil slavné, velkolepé a bohaté Zemské muzeum.

To muzeum vídeňského typu, které přežilo krále, prezidenty, diktátory i válečnou ofenzívu, tu smutně stojí, s fošnami přibitými na vstupních dveřích. Nejsou na něj peníze. Ale ne proto, že by je Bosna neměla. Ale opět proto, že se politici nemůžou dohodnout. Ostuda, řekl by Valentin Inzko. A dobré téma pro ministra kultury, až s Bosnou bude podepisovat tu mezistátní dohodu o kulturní spolupráci. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.