Nové rychlovlaky přinášejí na polských železnicích dosud nevídaný komfort a nebývalé krátké jízdní doby. Na trasách vedoucích z hlavního města například do Vratislavi, Krakova nebo Gdaňsku se bude cestovat třeba až o hodinu a půl rychleji než dřív, a to už cestující velmi výrazně pozná a bude umět jistě ocenit.

Železnice se tak v Polsku stává vysloveně konkurenceschopnou vůči letecké dopravě, myšleno na vnitrostátních trasách. Potud je výsledek skutečně skvělý a záviděníhodný. Naše železnice umožňuje na některých úsecích rychlost 160 kilometrů za hodinu, s leteckou dopravou si zadat nemůže a s auty může soutěžit jen na některých úsecích.

Polské Pendolino ale provázely a možná provázet budou četné problémy. Ve středoevropském prostoru by bylo skutečným překvapením, kdyby projektová příprava probíhala hladce, všechno šlo podle plánu a všechno se stíhalo. Výrobce Alstom jednotky dodal na poslední chvíli a technické testy se málem nestihly vůbec.

S potem ve tváři tak polské dráhy po vleklých sporech s výrobcem uvedly rychlovlaky do provozu k datu začátku platnosti jízdního řádu pro rok 2015. Ty vlaky ale mají háček, a to ne jeden. Pod označením Pendolino je za normálních okolností třeba, si představit vlak, který v obloucích automaticky naklání svou skříň oproti podvozku a tím může jet rychleji než vlak normální. Polská varianta ale tuhle funkci nemá.

Nabízí se tak otázka, když se v Polsku může maximálně 200 kilometrů za hodinu a nevyužívá se naklápění, tak prostě stačilo koupit komfortní vagony pro expresy a zapřáhnout je za dostatečně výkonnou lokomotivu. To by bylo v uvozovkách supermarketové řešení. Chce se říct řešení univerzálně dostupné, technika od začátku schválená pro celou Evropu poskytující stejný komfort pro cestující. A těch 200 by takový vlak mohl jet také.

A tak při vší té nádheře polského Pendolina je nutné se ptát, že když sousední stát pro takový vlak ve skutečnosti nemá koleje, tak na co jej vůbec kupuje. Polsko totiž v modernizaci hlavních železničních tratí postupuje spíš pomalu, zhruba tak pomalu jako Česká republika a skutečné vysokorychlostní tratě jako v Německu, Francii, Španělsku nebo v Japonsku, prostě nemá.

A tak všechny středoevropské země dělají stejné chyby. České Pendolino, též od společnosti Alstom, přesněji od jejího předchůdce, mělo také plno problémů, i když podobných jen zčásti. Schvalovací proces se také táhl, dráhy se handrkovaly s výrobcem, vlaků bylo méně, než kolik se původně zamýšlelo. Rozdíly tu ale jsou.

Česká Pendolina jsou podle vyjádření drah už splacená, takže svého majitele finančně nezatěžují jako dřív. Na druhou stranu, Polsko je velká země a pro své nové rychlovlaky má využití hned na několika trasách po celé zemi.

Česká Pendolina pendlují jen z Prahy do Ostravy a nazpátek. Dvakrát za den se podívají až do Františkových Lázní a jednou do Košic. Jedno je ale jisté - ať u nás či u nich - jsou to nejlepší vlaky, které jsou k dispozici a za svezení stojí. Je však nutno, koupit si místenku!

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.