V pozměňovacích návrzích se ovšem navrhuje, aby o svěření dítěte do péče konkrétního ústavu ve všech nebo ve většině případů opatrovnický soud vůbec nerozhodoval a nesměl rozhodovat, ale aby to naopak prováděl až následně a mimosoudně ředitel diagnostického ústavu správním rozhodnutím. Taková úprava by byla nepřijatelná, neboť zejména ODPORUJE LISTINĚ ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD (o základních právech, tedy i o poměrech rodičů a dětí v souvislosti s odebráním dítěte rodičům) musí rozhodovat pouze soud, a to soud opatrovnický a ODPÍRÁ DĚTEM A RODIČŮM PRÁVO NA SOUDNÍ OCHRANU.
Tento pozměňovací návrh je protiústavní!
Tisk PS PČR č. 642 – vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a další související zákony – pozměňovací návrh týkající se § 971 odst. 4 obč. zák.
Ke dni 13. 9. 2016 byly uplatněny 4 pozměňovací návrhy k § 971 odst. 4. Je to
-
Bod 3. komplexního pozměňovacího návrhu ústavněprávního výboru,
-
Pozměňovací návrh poslankyně Heleny Válkové č. 4656 ze dne 29. 6.
-
Pozměňovací návrh poslankyně Heleny Válkové č. 4769 ze dne 24. 8.
-
Pozměňovací návrh poslankyně Hany Aulické Jírovcové č. 4921 ze dne 13. 9.
Všechny návrhy jsou obsahově podobné, liší se jen zpracováním. Navrhují buď úplně zrušit nynější odst. 4 v § 971 nebo ho přeformulovat.
O odebrání dítěte rodičům a o svěření tohoto dítěte do péče jinému subjektu i o změnách takové péče musí rozhodovat opatrovnický soud v jednom řízení. To vyplývá z platného znění § 971 odst. 4. V pozměňovacích návrzích se ovšem navrhuje, aby o svěření dítěte do péče konkrétního ústavu ve všech nebo ve většině případů opatrovnický soud vůbec nerozhodoval a nesměl rozhodovat, ale aby to naopak prováděl až následně a mimosoudně ředitel diagnostického ústavu správním rozhodnutím. Taková úprava by byla nepřijatelná, neboť zejména
-
odporuje Listině základních práv a svobod (o základních právech, tedy i o poměrech rodičů a dětí v souvislosti s odebráním dítěte rodičům) musí rozhodovat pouze soud, a to soud opatrovnický; podobné formy rozhodování již v minulosti rušil jak český Ústavní soud (předběžná opatření městských úřadů v roce 1995, svěřování dětí tzv. smluvním rodinám právě ředitelem diagnostického ústavu v roce 2004), tak i Ústavní soud slovenský (mimosoudní svěřování dětí s nařízenou ústavní výchovou do předpěstounské péče rozhodnutím správního orgánu v roce 2006) a nakonec i český Parlament (správní rozhodování o předpěstounské nebo předadopční péči novým občanským zákoníkem); navrhovaná úprava nemá v platném českém právu obdobu,
-
odpírá dětem a rodičům právo na soudní ochranu: opatrovnický soud, který nařídil ústavní výchovu a děti i rodiče zná, by rozhodnout nesměl, a to ani tehdy, kdy by sám s následným rozhodnutím ředitele diagnostického ústavu o umístění dítěte zásadně nesouhlasil; rodiče a dítě by se proti rozhodnutí o svěření dítěte do konkrétního dětského domova nebo podobného zařízení mohli odvolat nikoli k opatrovnickému soudu, ale k Ministerstvu školství, které ale ředitele diagnostických ústavů samo jmenuje do funkce, proto by jejich rozhodnutí potvrzovalo. Pak by rodiče mohli dát návrh (žalobu) k soudu, pozměňovací návrhy však neřeší ke kterému. Opatrovnický soud, který případ zná, by to zřejmě být nesměl, ale mohl by to být jak správní, tak obecný civilní soud; ani jeden poměry dítěte a jeho rodiny vůbec nezná a „péče soudu o nezletilé“ není vůbec v jeho působnosti. Mezi umístěním nebo přemístěním dítěte a rozhodnutím civilního nebo správního soudu by tak uběhl třeba rok i delší doba. To odporuje i právu dítěte podle mezinárodních úmluv na zajištění okamžitého přístupu k právní pomoci a soudu. Ředitel diagnostického ústavu by však rozhodnutím soudu, pokud by k němu vůbec došlo, nebyl nijak vázán, a bezprostředně by mohl rozhodnout o dalším přemístění dítěte a celé kolečko by se mohlo opakovat,
-
zdůvodnění návrhů jsou nepravdivá. Ze soudních statistik vyplývá, že opatrovnické soudy o umístění a přemístění dětí mezi dětskými domovy rozhodují v naprosté většině do 3 – 6 měsíců, což je jedna z nejrychlejších rozhodovacích soudních procedur, dětské domovy a výchovné ústavy v období po nabytí účinnosti obč. zák. nebyly nikdy přeplněné (všechny typy ústavů vykazují setrvalou naplněnost v rozmezí 70 – 90%, nikdy ne 100 a více), o umožnění vzdělávání dítěte mimo ústav nemusí pak vůbec rozhodovat soud, ale dětský domov může dítěti povolit ubytování mimo zařízení, pokud studuje na střední škole atd. V naléhavých případech soud může dítě mezi ústavy přemístit předběžným opatřením, a také to soudy dělají, ovšem jen, je-li pro to důvod.
Aby k popsaným zásadním negativním dopadům nedošlo, je třeba při projednání tisku 642 – vládního návrhu na změnu občanského zákoníku – zamítnout všechny pozměňovací návrhy jednotlivých poslanců k vypuštění nebo úpravě § 971 odst. 4 a současně komplexní pozměňovací návrh ÚPV hlasovat bez bodu 3. (tedy navrhnout jeho vypuštění).
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV