Ideový spolupracovník StB byl někdo, kdo byl zaníceně prorežimní a odměnou za tuto snahu mu bylo, že mohl vyjíždět do jinak zapovězeného západního zahraničí, kde měl na starosti především špehýrování kolegů, jestli někdo nerozvrací socialistickou společnost příliš svobodomyslnými řečmi či činy. Teplý bonz je lepší než studená sekaná a pochvala politbyra zahřeje ještě lépe než ona sekaná, tentokrát už teplá. Úsudek a dikce agenta musí být rovněž brilantní, jako u všech, kteří to hrají na dvě strany a nechtějí být zavčasu odhaleni. Stejně jako ideoví spolupracovníci musejí být i úspěšní developeři a spekulanti bystrého úsudku, vždy ostražití a připravení chytit příležitost za pačesy. Špinění konkurence patří k bontonu moderního developera stejně tak, jako kůrovec ke smrku.

Jisté je, že prof. Pavel Kindlmann pochází z rodiny agentů StB a sám byl zařazen do kategorie Ideový spolupracovník. Lze to dohledat na portálu Ústavu pro studium totalitních režimů. Jeho ostrovtip platí i v současné době a stačí se jenom dotknout jeho nedotknutelnosti a až je tady výhružka soudem, s čímž má autor článku osobní zkušenost. Nebo stačí napsat článek s tématem „dvacet profesorů a tetřev na modro“ a hned je tady hrozba fakultní stížnosti a opět výhružka soudem. Holt kdo „mocí hrozit se naučil“, ten dělá i nadále, co jen umí a k čemu byl vyškolen.