Po nedělním vystoupení pana prezidenta v Partii TV Prima mám obavy, že vyslovením podpory myšlence revize zákona č.428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi si právě zajistil odsouzení do pekla. Tak jednoznačný útok na majetkové zájmy církví, především církve římskokatolické, přece nelze odčinit dočasným umístěním v očistci. Vidím v tom ovšem i předzvěst svého posmrtného údělu, poněvadž pan prezident se v tomto případě velmi přesně přiblížil mému hodnocení zákona, vyjádřenému v několika článcích.

Naproti tomu parta politických pletichářů, kteří proti mínění velké části národa a za cenu brutálního převálcování opozice protlačili zákon legislativním procesem, si jistě vysloužila odpustky, které jí zajistí  přívětivé zacházení ze strany soudců Posledního soudu. Zvláštní příděl odpustků si určitě vysloužil Petr Nečas za uspěchané uzavření smluv s církvemi, jímž ochránil jejich finanční nároky před následky případného zrušení zákona ústavním nálezem. Mimořádného ocenění zásluh se jistě dočká také Miroslav Machiavelli Kalousek za nápad vydat církvím dluhopisy. Pokud by jej stačil uskutečnit, ani případné zrušení zákona a odstoupení státu od Nečasových smluv  by je o peníze nepřipravilo. Něco odpustků se asi dostalo i Marku Bendovi za horlivé demagogické mlácení prázdné slámy na podporu tohoto „tunelu“ do státních financí.

Na vyjádření pana prezidenta mě trochu překvapuje, že se nezmínil o vůbec nejsnazším způsobu nápravy rozhazovačnosti předkladatelů zákona: návratu církví, zejména římskokatolické, ke křesťanské pokoře, k následnému pochopení nepřiměřenosti kořisti, poskytnuté zákonem, a k výslednému dobrovolnému odmítnutí její části. Miloše Zemana ale asi nic takového nenapadlo, protože si je vědom stejně dobře jako já, že hamižným prelátům je představa chudoby jako křesťanské ctnosti cizí a pochopení pro finanční situaci státu od nich nelze očekávat.