Je příznačné, že prvním signálem nepříjemností byly jako již dříve články v Lidových novinách, vlastněných Andrejem Babišem. Pak se o možnosti jejího odvolání nechal slyšet docela nahlas Jaroslav Faltýnek, zatímco Andrej Babiš aspoň odmítl vyjádřit jí podporu.

Tato situace není zcela nová. O brzkém odvolání Heleny Válkové se mluví a píše téměř od jejího jmenování a lze se domnívat, že mediální útoky vždy vyjadřovaly něčí přání. Je pro ni samozřejmě velmi únavné opakovaně se seznamovat s předpověďmi odvolání. Nájezdy novinářů, placených za její obtěžování, jí ztěžovaly  život také nepřímo přes ovlivnění vztahu části podřízených k ukládaným úkolům.

Osudovou se jí stala naivita, s kterou uvítala nabídku Hany „z Arku“ Marvanové, že ji bude podporovat z pozice její první náměstkyně. Helena Válková je čistá akademička bez jakýchkoli zkušeností z politiky, která vůbec netušila, do jakého dobrodružství se pouští. Nevím, zda věděla, že její budoucí „opora“ je pro svou vypjatou politickou počestnost a neochotu ke kompromisům neřiditelnou střelou. Ale i kdyby to věděla, sotva by ji  mohlo napadnout, jak se zachová, až se ujme moci. Funkce 1. náměstka je úlohou druhých houslí a hráli ji skromně všichni její držitelé, na které dohlédnu: Josef Baxa, Vladimír Král, Marek Gorges i Daniel Volák. Žádný z nich nevedl veřejné spory s ministrem a hleděl si své práce. V řízení svých úseků se projevovali jako profesionálové. Hana z „Arku“ Marvanová nastolila odlišný styl: když se paní ministryně nechtěla podrobit jejím názorům, řešila to mimo půdu ministerstva. Při výkonu své vlastní funkce si vedla destruktivně, což veřejně popsal její nástupce Robert Pelikán v Otázkách Václava Moravce dne 8.února 2015 přibližně takto: asi polovina ministerských legislativců odešla hromadně z úřadu kvůli neshodám s ní, týkajícím se jejího nerealistického plánu legislativních prací, po dobu jejího působení se v legislativní sekci v podstatě nepracovalo. Následky jejího způsobu výkonu funkce se dodnes nepodařilo zcela zahladit. Nicméně během neshod s Hanou „z Arku“ Marvanovou získala Helena Válková nálepku osoby nezpůsobilé komunikovat se spolupracovníky a podřízenými a již se jí nezbavila. Zrodila se také pověst o personální destabilizaci ministerstva, přestože jeho vedení se postupně zkonsolidovalo a zlepšuje se i situace ve „spodních patrech“ úřadu.

Pověsti o brzkém odvolání Heleny Válkové se začaly rojit již v průběhu přestřelek s Hanou „z Arku“ Marvanovou a od té doby již nikdy trvale neustaly. Nepřehlédnutelnou úlohu při jejich šíření sehrávali novináři z listů, vlastněných Andrejem Babišem. Vedení ANO se za ni nikdy otevřeně nepostavilo a zprávu o jejím pravděpodobném odchodu pustil Jaroslav Faltýnek veřejně do světa dříve, než ji vyhlásil oficiální kolektivní statutární orgán hnutí ANO.

Není divu, že za daných okolností začala Helena Válková zvažovat resignaci a odjela za prezidentem republiky se s ním poradit. K jakým závěrům se s ním dopracovala, pak neprozradila.

Do poštěkávání jejích pronásledovatelů ale nečekaně jako jasný zvon zazněla jednoznačná vyjádření nejvyšších představitelů soudnictví na její podporu. Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu ČR a Josef Baxa, předseda Nejvyššího správního soudu, ve vystoupení na ČT24 v odpoledních hodinách dne 9.února 2015 ji shodně zhodnotili jako osobnost „korektní, kultivovanou a věcnou“, nepochybně způsobilou řídit svěřený resort, a vyjádřili přání, aby zůstala nadále v čele ministerstva. Na jejím počínání neshledali „fatální závady“. Pavel Šámal  se znova ve stejném duchu vyjádřil i ve večerním pořadu Události, komentáře.

Oba vysocí představitelé justice jsou veřejnosti známí jako důvěryhodné osobnosti a nezpochybnitelní odborníci. Jsou podstatně způsobilejší posoudit úroveň výkonu ministra spravedlnosti než všichni pronásledovatelé Heleny Válkové dohromady, počínaje novinářskou chátrou a vrcholné představitele hnutí ANO nevyjímaje. Jasné vyjádření obou předsedů vrcholných soudů by mělo být podnětem pro vedení ANO k přehodnocení postoje k setrvání Heleny Válkové v čele ministerstva. Na druhé straně politici společně s novináři s ní v posledních dnech zacházeli do té míry ohavně, že by nebylo nic divného, kdyby odešla s hlasitým prásknutím dveřmi.