Pan poslanec věří, že žádný milion na pražském magistrátě neprošustroval a že se před nezávislým soudem přesvědčivě obhájí. Už je to v kraji takový zvyk - poslanci sice mají imunitu, ale ta je víceméně jen formální, protože každá žádost o její zbavení je vyřízena kladně.

Vypadá to hezky, ale dobré to není. Svědčí to o skutečnosti, že se poslanci bojí soudit, bojí se vzít spravedlnost do svých rukou a o předložených důvodech trestního stíhání přemýšlet a rozhodovat. Jak by to vypadalo, kdyby Parlament žádost policie odmítnul a nařčeného poslance k trestnímu stíhání nevydal? Znamenalo by to, že policie a státní zastupitelství nemá v ruce moc pádné argumenty, že obvinění bylo vystřeleno tak trochu od boku, poslance nepřesvědčilo a že možná někdo chtěl nějakou pomluvou nebo křivým nařčením vyřadit daného poslance z politického boje.

Právě proto je ústavním činitelům imunita dána. Měla by je chránit před podobnými útoky. Svou funkci ovšem neplní a Parlament se tak mlčky přidává na stranu médií, která rovněž vynášejí své soudy a dokonce vykonávají politické popravy, aniž by si příliš lámaly hlavu s tím, odkud ta obvinění přišla a jak závažná, jak podložená a objektivní jsou. Když Parlament poslance k trestnímu stíhání vydává, říká tím: ano, důvody k trestnímu stíhání jsou závažné a je třeba to prošetřit. To už ale nikdo takto nevnímá.

Na trestním stíhání lze hodně prodělat i vydělat. Z posladní doby jen dva nejznámější příklady: poslankyně Vlasta Parkanová byla politicky popravena, ale dosud nikdo neví, zda poprávu. Letadla Cassa brázdí oblohu, ale bývalá ministryně obrany nešla ani do voleb. Naopak eurokomisařka Jourová na pomluvách a nepodloženém trestním stíhání slušně vydělala - kdyby falešného udání nebylo, asi by dnes v Bruselu kancelář neměla.

Na celé věci je ovšem absurdní to, že ani sami nařčení poslanci nechtějí být Parlamentem chráněni. Ono to přecejen vypadá líp, když o nevině rozhodne nezávislý soud, než kolegové z poslaneckých lavic. Když si ale představíme, že o bezúhonnosti poslance by rozhodovali i jeho političtí odpůrci, nebylo by to nakonec cennější než výrok soudu?

Uvidíme tedy, jak dopadne poslanec Svoboda. Nezdá se moc pravděpodobné, že by v pozici pražského primátora, obklopen kanceláří a řadou odborných útvarů, vybaven kvalitním vzděláním a dlouholetou životní i politickou zkušeností udělal tak velkou botu - navíc při uzavírání smlouvy s právníkem, který má rovněž dost zkušeností a patřičné vzdělání. Spíš si člověk asi umí představit, že policie a státní zastupitelství rozhodilo na magistrátu své sítě do široka a co v ní uvízlo, to se prošetří. Ať to stojí, co to stojí. Případné újmy z neoprávněného stíhání zaplatí daňový poplatník. Nařčený poslanec se zviditelní a stíhání hříšníků v nejvyšších patrech politiky prospívá kariéře jak u policie, tak na státním zastupitelství. Stíhaní i stíhající mají tedy svůj prospěch a daňový poplatník se za své peníze také trochu pobaví. Nebo se to změní?

Autor je publicista.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami