To je více než milion korun na jedno pracovní místo, na němž se přiživilo bezpočet úřadů, byrokratů, agentur a zpracovatelů různých analýz a projektů.

Drtivá většina peněz tak skončila v naprosto neproduktivním prostředí. Pokud měly projekty za doposud vyčerpaných 42 miliard korun „podpořit“, jak uvedl ministr Drábek, až 900.000 lidí, pak to znamená jen dvě možnosti výsledků. Jestliže vzniklo 41.000 nových pracovních míst, pak buď nebyl splněn původní plán počtu lidí, které měly projekty podpořit, nebo je v tomto případě význam slova „podpořit“ naprosto zvrácený, když se na zavedení jednoho pracovního místa z dotací podílelo dalších cca 20 lidí, kteří prožrali náklady na jeho vznik. S ohledem na skutečnost, že k dotacím z Evropského sociálního fondu, jehož základním cílem je prý podpora zaměstnanosti, jen si tam zapomněli dopsat „umělé“, jsme museli v rámci kofinancování přiložit další miliardy z našich daní, máme tu pravděpodobně jedny z nejdražších nových pracovních míst široko daleko. Nazývají to eufemisticky „politika zaměstnanosti“.

K tomu všemu mají nyní čeští odboráři plnou hubu slov o asociálních reformách (ve skutečnosti to žádné reformy nejsou, protože nejdou po podstatě funkcí státu, ale lepí díry v rozežraném rozpočtu), o potřebě dalších a dalších peněz na podporu vzniku nových pracovních míst pod státní taktovkou, o nutnosti čerpat a čerpat a zase čerpat, nebo o zaklínadle v podobě „prorůstových opatření“, opět pod taktovkou státu, tedy opět z dotací a z daní těch, co pracují. Novodobé perpetuum mobile. Taková ta sociální klobása, kterou ve skutečnosti, slovy z české pohádky, svět neviděl...

Až zase přijedou pánové a dámy z Evropského sociálního fondu v doprovodu komisařů Evropské komise, aby nás pochválili za to, jak hezky pracujeme na světlých evropských zítřcích, případně nás kritizovali za to, že když ty prachy utrácíme, někteří u toho mlaskají víc, než je tak nějak politicky povoleno.

Psáno pro blog idnes.cz