Celá kauza od začátku nese znaky předem připravené kampaně. Babišovi konkurenti se dlouhodobě nacházejí v defenzívě a ani průzkumy před komunálními volbami, snad s výjimkou Prahy, nenasvědčují tomu, že by se na dominanci hnutí ANO a jejího předsedy mělo něco zásadního změnit.

Bezradná Babišova konkurence zatáhla do politického boje děti

Když nezafungovaly nedávné, poměrně radikální, protestní akce spojené s házením vajec a lahví, zkouší Babišovi oponenti kalibr s větším potenciálem politického nátlaku a vydírání. Tři týdny před volbami tak předhodili premiérovi k řešení otázku přesunu padesáti syrských sirotků do Česka, jako výraz údajné solidarity v rámci zvládání celoevropské migrační krize. Nutno zdůraznit, že konkrétní děti, kterých by se pomoc měla týkat, dosud nikdo neurčil a tak o nich v podstatě nevíme nic.

Vůdčí osobou kampaně se tentokrát stala, jinak poměrně neviditelná, europoslankyně Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), ke které se rázem přidali radikální antibabišovci z poslaneckých lavic, jako Miroslav Kalousek (TOP 09), Miroslava Němcová (ODS) nebo Jan Farský (STAN).

Cílem mediální vřavy je znejistět rozjetého Babiše a donutit ho řešit emocionálně vypjatou kauzu několik dnů před důležitými komunálními volbami. Výrazná volební kampaň hnutí ANO, o které se opět nejvíce mluví, vydráždila konkurenci natolik, že Babiše vedle volebního slibu „Uděláme Česko bohatší“ nutí řešit i apel „Zahraňme padesát bezejmenných sirotků“.

Lidovci byli poslední rok neviditelní, ČSSD se „zázračně“ probrala

Babiš v nedávném rozhovoru pro Právo prohlásil, že ČR nepřijme ani jednoho uprchlíka a vztáhnul to i na neurčené syrské sirotky. A rázem se strhla lavina, ve které byl premiér odpůrci označen v lepším případě jako neempatický necita, v horším případě jako zrůda. Že seznam sirotků dosud neexistuje a že europoslankyně Šojdrová ani nepředložila uchopitelný koncept pomoci, mnohé Babišovi kritiky nezajímá.

Souslednost mezi iniciativou Šojdrové, Babišovým rozhovorem pro Právo i následným krokem ČSSD, která se zázračně probrala z letargie a namísto prezidentem vetovaného kandidáta na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho, navrhla jeho blízkého spolupracovníka Tomáše Petříčka, rovněž nepůsobí zrovna jako náhoda. K tomu si sociální demokraté, ústy svého předsedy Jana Hamáčka, se Šojdrovou zanotovali s tím, že si jí navrhovanou formu pomoci umí představit.

Stranická konkurence spolu s vybranými neziskovými organizacemi se prostě tři týdny před volbami rozhodla zahrát na emocionální strunu a za pomoci neexistujícího záchranného projektu padesáti dětí, přibrzdit Babiše v očekávání dalšího volebního triumfu.

Pomoc a přijímání dětských uprchlíků jsou dvě různé věci

Čím více vycházejí na povrch podrobnosti a okolnosti údajného záchranného plánu, tím více se ukazuje, že cela kauza je nafouknutá bublina, jež stojí na chatrných základech: seznam konkrétních dětí neexistuje, není ani jasný jejich stav a věk, o komplikovaných mezinárodně právních aspektech nemluvě. Namísto sirotků začínají iniciátoři pomoci hovořit o dětech bez doprovodu a místo trvalého umístění v Česku, někteří hovoří pouze o dočasném pobytu. To vše svědčí o faktické nepřipravenosti celého projektu.

Finanční pomoc válkou postiženým dětem přitom samozřejmě má faktický i symbolický význam a ČR ji v rámci svých možností dávno realizuje: více než 2,5 miliardy korun odeslaných na řešení problémů migrace za poslední tři roky rozhodně není zanedbatelná částka.

O zájmy dětí postižených válkou iniciátorům kampaně od počátku na prvním místě nešlo. Cílem bylo hlavně uplést biče na Babiše v citlivém tématu, do kterého se premiér měl zabořit jako do asfaltu. Posílit názorové rozdělení společnosti, ubrat Babišovi trochu koncentrace a času a odvést pozornost se tvůrcům další z řady „anti-Babiš“ kampaní asi podařilo. Co se týče kladných politických bodů, tak poněkud přepjatá a hysterická kampaň nepřinese jejím iniciátorům nic.

Michael Bradík
mediální analytik