Ani jednoho z pánů nemusím. U prvního mi vadí netransparentnost a rychlost s jakou dokáže měnit názory dle toho, které se mu zrovna hodí lépe do krámu. U druhého je to rétorika, vulgarita a vystupování, které s politickou etikou (existuje-li vůbec ještě) nemá nic co do činění.

To, že oba vidí ve vysoké politice možnost získat nejen peníze, ale i beztrestnost za historické, aktuální, ale i budoucí činy je jasné. Bohužel pro nás, chce nejchudší z Čechů vést státní podnik a s tím nemohu souhlasit.

Důvod je prostý. Většina takovýchto podniků nežije ze své práce, ale z přidělených prostředků, kterých přibývá, čím hůře se daří a hospodaří. Státní podnik je takový manažerský ráj postavený dle osvědčeného přísloví doby před 27 lety.

KDO NIC NEDĚLÁ, NIC NEZKAZÍ!
KDO NIC NEZKAZÍ, JE POVÝŠEN!
KDO JE POVÝŠEN, NIC NEDĚLÁ!

A tak, bude-li shora dáno, bude se natažená prázdná ruka, s drahými hodinkami na zápěstí, stále plnit z kapes těch, kteří dlaně mají plné mozolů a lednici prohání se jim studený vítr, majíce jídlo v zimě za oknem.

Ačkoli se stále mluví o miliardách pana ministra, jeho společnosti se s nataženou rukou přidali, stejně jako i on sám při výstavbě stračího hnízda. Co by nebral, když dávají. Obklopení štědrostí těch, kdo z cizího tak rádi rozdávají, by bylo přeci neslušné, nevzít.

Za oceánem jiný podnikatel, začal budovat ze státu firmu zcela odlišně.

Začal tím, že netvrdil, že je chudý, naopak okázale vždy prezentoval, co dokázal vydělat.

Nesnažil se svou politickou kariéru vystavět na vybudovaných politických základech a programech stran, které se jich drží již desetiletí.

Nebyl po vůli těch, kteří tolik let říkali, jak politiku umí.

A ten největší rozdíl, ten nastává v tom, koho si do politické firmy, pan Trump zve, aby mu ji pomohl řídit. Do jednoho jsou to totiž lidé, kteří již dokázali více než je dekádu mlít panty a díky tomu si vybudovali vlastní firmy s obraty, za které by se nestyděl kdejaký světový stát. A to je to co na domácí půdě schází.

Kromě zákulisních tahačů nitek, totiž žádný, a to opakuji ŽÁDNÝ tuzemský ministr a méně než 1% politiků, nedokázal, že by byl schopný vybudovat a vést firmu, která by dokázala žít za vlastní peníze a ze zisků, které sami generují a odvádí státu všechny odvody, které si diktuje a to bez ohledu na to jak absurdní často jsou.

 Naše politika, stejně jako ta stará americká, je postavena na lidech, kteří jen mluví o tom, co by se mělo dělat, nebo co se musí udělat a předhání se v plánech, jestli to bude za deset, či padesát let. Důležité je, jak bombasticky to zní a vypadá na papíře.

V minulých dnech se v listu THE INDEPENDENT, objevil zajímavý článek s názvem „TEMNÁ PRAVDA SKRYTÁ ZA ŠVÁDSKÝM REVOLUČNÍM RECYKLAČÍM SCHÉMATEM“. Tento článek velice dobře potvrzuje skutečnost, že ono dobro recyklace, slouží ve skutečnosti k přesně opačnému účelu. Namísto toho, aby bylo odpadu méně, vyzývá ještě k tvorbě většího objemu.

Toto přesně probíhá na scéně politické a i přesto, že oba pány nemám v lásce, jak uvádím v úvodu, jsou mi kroky pana Trumpa bližší ve smyslu jejich logičnosti a systematičnosti, která skutečně připomíná práci někoho, kdo má zájem vystavět fungující, soběstačnou a udržitelnou společnost (nebo, chcete-li) firmu.

Tento zájem, v tuzemsku není, a čím dál více zavání osobní rovina s jakou se štáb pana ministra snaží zabránit, aby politika ovlivnila negativně vliv pana ministra ve vlastních společnostech. Skeptikům a příznivcům pana ministra doporučuji k přečtení článek, o krocích, o nichž se nemluví.

P.S. Tento článek byl napsán 18.12.2016, tedy v den, kdy před pěti lety zemřel jeden malý muž, který i přes svůj malý vzrůst dokázal oslovit miliony a dodnes mu na jméno nemohou přijít ti, kteří se řídí pravým opakem. Já mu děkuji. I díky němu totiž píši a věřím, že slova dokáží změnit mnoho. 

Michael Rada