Tato shoda náhod však ukazuje skutečný stav naší ekonomiky, resp. přístupu, který je podobně zdravý, jako ten Pobřeží slonoviny.

Jak ukazovali i předvolební plakáty, natahovat ruce umí český politik i mnohý podnikatel dlouho, tak dlouho až dostane a když dostane, uvědomí si, že bude-li natahovat znovu a možná ještě déle dostane opět. A protože pořád dostává, nabývá dojmu, že se jedná o stav standardní a není třeba nic měnit, možná, snad, jen utrácet dostatečně rychle, aby natažená ruka vypadala dosti věrohodně.

A tak to jde dál.

Příkladů je mnoho, ale snad jen jeden, pro pochopení.

V Plzni, kde již řadu let žiji a pracuji, se město a jeho vedení holedbá, jak zdravé ekonomické prostředí vybudovalo a drží. Hlavní město kultury 2015 mělo být ukázkou této vyrovnanosti zasazené do kulturního rámce a jedním z důvodů „výhry prestiže“ byl i projekt SVĚTOVAR, neboli přebudování nefunkčních prostor v centru města na kulturní oázu na kterou přiteklo dost prostředků.

Rok utekl jako voda, s ním i všechny desítky a možná stovky milionů a kulturní centrum nikde, místo něj se po intermezzu s jedovatými látkami v areálu, ve stejném areálu bude budovat ubytování pro bohaté. Plot už kolem je, tak stačí přidat ostnatý drát a elektřinu a bude to jako ve zmiňované africké zemi.

Druhým krásným příkladem je plzeňské DEPO2015, projekt založený a žijící z dotací. Projekt lidí s dobrým úmyslem, kteří chtějí „sdílet“ práci a možná i její výsledky, ale jen a pouze sami se sebou a s jistotou toho, že z města bude kapat dost na to, aby tento přivýdělek bokem byl nezanedbatelným.

Skutečnost, že stejné město sdílí i další projekty podobného rázu, mezi něž může patřit například ŹIVÁ VELRYBA, která žije jen z vlastních peněz a práce, stejně jako další, provozovatele zajímá asi stejně, jako to, že v řece kolem depa teče řeka.

Je to prostě věc, která tu je, no a co.

DEPO2015 na to totiž má, má přesně tolik, kolik dokáže utratit, či spíše utratí tolik, kolik dostane?

V tom vidím hlavní problém tzv. MODERNÍ EKONOMIKY a to včetně ekonomiky POLITICKÉ.

V ní se totiž neutrácí to, co se vydělá, ale to, co se dostane.

A vždycky se utratí pro jistotu o něco více.

A tleská se tomu.

Na konci dotačních programů se vždy objeví oslavné ódy na to, jak ten, či onen dokázal na poslední chvilku vyždímat poslední dotační EURo. Zda-li na smysluplný projekt, či zda-li se jen postaví další soukromé hnízdo velkého ptáka, se neřeší, na to se zapomene.

Co však zůstane vepsáno zlatým písmem do memoárů republiky a srdcí jeho lidu, bude skutečnost - ON TO DOKÁZAL.

Je to podobné připravované volbě prezidenta. Vypadá to, jako kdyby kandidáti byli dar z nebes, z galaxie Arkaná, či ještě mnohem, mnohem vzdálenější. Někteří mi totiž připomínají mimozemšťany.

Ani ne tak vizáží, jako spíše slovy, která pronášejí.

Jak správně říká velká sestra – SNAD NEZŮSTANE JEN U SLOV