Vezměme to však od začátku.

Jak jsem na tuto myšlenku přišel.

Jak jinak než při své práci. Nový projekt mne totiž zavedl do prostředí, které ještě tak neznám, a to ani přesto, že jsme měl v minulosti možnost k němu několikrát přičichnout, do o oblasti gastronomie a zpracování potravin.

Byl jsem totiž požádán, jedním z velkých nadnárodních hotelových řetězců, zda-li bych projekty prevence vzniku odpadu dokázal předat i jejich pracovníků a integrovat je právě do oblasti gastronomie. FOOD WASTE, neboli plýtvání potravinami, je pak celého obrázku důležitá součást.

Bylo mi ctí tuto výzvu přijmout, a to i proto, že principy 6R, některých INDUSTRIAL UPCYCLING, jako jediný světový systémový nástroj zabývající se prevencí vzniku odpadu na průmyslové úrovni stojí, jsou aplikovatelné všude, a to naprosto bez ohledu na druh průmyslu, či prostředí k kterém hovoříme.

Na rozdíl od mých workshopů v průmyslových a výrobních závodech, se při všech workshopech objevovaly velice často výrazy LEGISLATIVNÍ OMEZENÍ, HYGIENA, či JED.

Ve své dlouhé profesní praxi, jak jsem zmínil, jsem se v oblasti gastro nějaký čas pohyboval, věděl jsem tedy, že limity existují, ale nikdy by mne nenapadlo, že tuzemská legislativa je v této oblasti postavena přesně naopak než mnohé zahraniční, s nimiž jsem se setkal. Na rozdíl od nich, totiž přímo VYNUCUJE PLÝTVÁNÍ a balí ho do pojmu ochrana.

Věděli jste například, že dotknete-li se jako host jídla v restauraci, je z pohledu tuzemských zákonů JEDOVATÉ? Ano, z pohledu toho, kdo ho vytvořil, kuchaře, či dalších osob, dokáže již Vás pohled na talíř, vytvořit z lahůdky jed. Jed, který (i kdybyste se ho ani nedotkli) musí automaticky být skladován jako nebezpečná odpad.

A tím to zdaleka nekončí, právě naopak.

Nedojíte-li své jídlo a požádáte-li obsluhu o jeho zabalení domů, je možné že navádíte k trestnému činu (a jak víte neznalost zákona neomlouvá). Jed nesmí totiž zpět na místo, kde se jídlo připravuje, takže pozor na trestnou zodpovědnost.

Nedopili jste vodu, do jímky s ní a zabezpečit, představte si, že by se mohla dostat například do kytek, jak by asi trpěly.

Z výše uvedeného vyplývá, že vzorným příkladem dodržování tuzemských zákonů jsou exkluzivní restaurace, optimálně ty s co nejvíce hvězdičkami. To jsou ty, jejichž kuchaři ví, že to nejlepší je v jádru a nebojí se proměnit v chirurgy, kteří vypreparují z kilového masa několik gramů, aby zbytek mohli vyhodit a Vám podat vlákna jako VLASY BERENIKY.

• No není to báječné, žít v zemi tak bohaté, že 
• Okrájené maso nemůžeme dát ani psovi, natož lidem
• Okrájenou zeleninu nelze poskytnout pro prasata a dobytek Dělení se o hotové neprodané jídlo, není možné
• Nevypitou vodu lijeme do kanálů

To vše se totiž děje v zemi České. V zemi, která se nestydí za svůj titul odpadkový koš Evropy, či kuřákův ráj.

To vše je totiž zakázáno, a to prosím v zemi, v níž před více než 100 lety jedna Babička pravila „Dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí“

Ano, je to ta samá země, kde do kuchyně, či na práci s potravinami, musíte mít vystavený zdravotní průkaz, který jakožto celosvětově unikátní doklad, může být vystaven jedinkrát za život (například při zahájení první školní činnosti v oboru) a je pak platný po zbytek života. Co na tom, že jste mezitím měli malárii, žloutenku, spalničky, mor a další drobné nemoci Máte přeci ZDRAVOTNÍ PRŮKAZ a ten samojediný ochrání od nákazy potraviny s nimiž pracujete a přicházíte do styku.

Mou prací je předcházet vzniku odpadu, a i proto považuji výše uvedené za alarmující, a chci iniciovat změny, tak aby se zákony staly tím, co pomůže cestě vpřed a nebude rezavým řetězem kolem krku hlídacího psa, který svým štěkáním brání ostatním chtějí-li udělat víc, než musí. Brání logice a prevenci plýtvání jen proto, že odmítá přiznat své vazalství.

Pevně věřím, že se mi to povede