V současnosti existují v České republice dva typy fondů, které penzijní společnosti spravují – účastnické a transformované. Transformované fondy jsou aktuálně co do velikosti významnější. V jejich rámci je spravováno přes 405 mld. Kč finančních prostředků a obsluhují zhruba 3,5 milionů účastníků. Transformované fondy poskytují ze zákona svým klientům garanci nezáporného zhodnocení, což znamená, že hodnota prostředků účastníků penzijního připojištění nemůže v žádném roce klesnout. Penzijní společnost tak nemůže „přenášet“ případné investiční ztráty na účastníky. Má rovněž povinnost zajistit při poklesu hodnoty aktiv jí spravovaného transformovaného fondu pod hodnotu jeho závazků (včetně závazků vůči účastníkům) „dorovnání“ rozdílu ze svého zdroje. Může však mít, a v praxi má, mnohonásobně nižší bilanční sumu než jí spravovaný transformovaný fond, což může v případě významného doplňování majetku do transformovaného fondu představovat riziko nedostatku kapitálu samotné penzijní společnosti. Nedostatek kapitálu pak vede k nutnosti doplňování kapitálu od vlastníků penzijní společnosti, kterými jsou jiné finanční instituce. ČNB pak musí v nezbytných případech přistoupit k mimořádným dohledovým opatřením, aby byly ochráněny zájmy účastníků.

Testování odolnosti sektoru vůči potenciálnímu vysoce nepříznivému až krizovému vývoji patří mezi nezbytnou činnost dohledového orgánu v oblasti finanční stability. ČNB se nicméně snaží odhadnout velikost dopadů také pro nejpravděpodobnější makroekonomický vývoj (tzv. základní scénář). Pomáhá jí to odhalit problémy v sektoru, které by mohly nastat s vysokou pravděpodobností.

V případě, že se základní scénář později naplní, umožňuje srovnání výsledků testu se skutečností ČNB rychle posoudit, nakolik jsou simulované dopady realistické. V posledním kole zátěžových testů se základní scénář ČNB ve většině finančních proměnných v základních rysech potvrdil (Graf 1).[1] V základních rysech se potvrdily i výsledky testu. Transformované fondy, jejichž aktiva v základním scénáři testu v procentuálním vyjádření nejvíce poklesla, vykázaly největší relativní pokles hodnoty aktiv i ve skutečnosti. Pořadí transformovaných fondů podle změny hodnoty aktiv se shodovalo s výsledky simulace a vysoká byla i korelace samotných relativních změn hodnoty aktiv (korelační koeficient 0,78; viz Graf 2).

Odchylky mezi skutečnými a simulovanými dopady byly způsobené některými předpoklady samotného testu. Zátěžový test ČNB předpokládá jednorázové přecenění aktiv transformovaných fondů k počátku roku, zatímco ve skutečnosti přeceňování probíhá postupně. Do transformovaných fondů navíc přitékají během roku pravidelné příspěvky účastníků, zaměstnavatelů a státní podpora. Očišťování skutečnosti o tyto vlivy pro porovnání se základním scénářem je poměrně komplikované a z podstaty věci nedokonalé. Z toho důvodu je pro ČNB nutné provést porovnání dopadů na jednotlivé transformované fondy a následně penzijní společnosti i kvalitativně.

Graf 1 – Srovnání základního scénáře se skutečností
(změna hodnoty aktiv v %)