Profesor Ivo Budil se svém nedávném článku v Parlamentních listech pustil do politických neziskových organizací. Zároveň zmínil tlak na snižování úrovně českého školství a rozpad tradiční rodiny. Co je však podstatné, chtěl by nahradit víceletá gymnázia dobře vedenými devítiletkami a obnovit prestiž středoškoláků, kteří by prošli – podle něj – budoucími kvalitními základními školami a maturovali na čtyřletých gymnáziích nebo jiných středních školách. Budil ve svém textu reagoval na příspěvek Marie L. Neudorflové, která označuje argumentaci, že je třeba rušit víceletá gymnázia z toho důvodu, že prohlubují společenské rozdíly mezi mládeží, za nečestný argument, neboť hlavní rozdíly mezi žáky se podle ní týkají sociálních podmínek včetně tlaků reklam na mladé lidi. Její článek, kde vše zasazuje ještě do širších souvislostí, je k přečtení ZDE. S výše zmíněnou Budilovou protiargumentací a jeho vlastními návrhy řešení se čtenáři naopak mohou seznámit ZDE. 

Co váží víc? Koheze, nebo výkon? 

Tématu politických neziskovek a zlepšení úrovně českého školství se raději vyhnu, tak dlouhý článek by nikdo nepublikoval a ani následně nečetl. Dovolím si ovšem učinit několik poznámek k náhradě víceletých gymnázií údajně potencionálně kvalitními devítiletkami. Ta představa je krásná a má řadu výhod. Kohezi společnosti by určitě zvýšilo, kdyby se „studijní a nestudijní“ děti nerozcházely v jedenácti, ale až v patnácti letech. Plán je to pěkný, ale jak ho uskutečnit? Pamatuji se, jak jsem promarnil (lze použít i vulgární „proflákal“) druhý stupeň základní školy, kdy mladý člověk má tolik energie a tolik duševní kapacity. Proč asi začínají v Anglii na elitních školách silně motivované jedenáctileté děti dřít a dřít? Srovnejte následně naše a anglické elity. Pokud jde o prvorepublikovou nostalgii, tak i naše elity mívaly minimálně evropskou úroveň a většinou prošly osmiletými gymnázii. Samotný Karel Čapek píše několikrát o jejich významu.

Rozdíly nejsou v inteligenci, ale v motivaci

Proč existují značné rozdíly mezi dětmi z druhého stupně devítiletek a těmi z gymnázií? Na základní škole se prý na druhém stupni téměř nikdo pravidelně neučí. Na víceletých gymnáziích je to nutnost, dětem hrozí opakování ročníku nebo i vyhazov. Z devítiletky nikoho vyhodit nemůžou. Rozdíly mezi dětmi prý nejsou tolik v inteligenci, ale hlavně v motivaci. Přežívat na devítiletce je mnohem pohodlnější než dřít na gymnáziu. Tak proč tedy bránit motivovaným dětem, aby získaly lepší vzdělání a měly tak lepší šanci dostat se na kvalitní vysokou školu? Dokud nevymyslíte způsob, jak zásadně zlepšit úroveň základních škol, budou rodiče hledat pro své děti to nejlepší vzdělání jinde. Uznávám, že víceletá gymnázia mají i své nevýhody. Mám totiž stále několik celoživotních kamarádů, kteří šli po „devítce“ do učení, děti z osmiletých gymnázií asi ne.

Některé střední školy jsou tragické

Pokud jde o celkové vrácení prestiže kvalifikovaným středoškolákům, tak věc nejspíš jednoduchá nebude. Řada středních škol, hlavně soukromých, má takovou úroveň, že část jejich absolventů neumí téměř nic. Podle některých průzkumů se zhruba sedmdesát procent maturantů nedomluví anglicky, přestože tento jazyk „studovali“ minimálně deset let.