Profesor Ivo Budil se svém nedávném článku v Parlamentních listech pustil do politických neziskových organizací. Zároveň zmínil tlak na snižování úrovně českého školství a rozpad tradiční rodiny. Co je však podstatné, chtěl by nahradit víceletá gymnázia dobře vedenými devítiletkami a obnovit prestiž středoškoláků, kteří by prošli – podle něj – budoucími kvalitními základními školami a maturovali na čtyřletých gymnáziích nebo jiných středních školách. Budil ve svém textu reagoval na příspěvek Marie L. Neudorflové, která označuje argumentaci, že je třeba rušit víceletá gymnázia z toho důvodu, že prohlubují společenské rozdíly mezi mládeží, za nečestný argument, neboť hlavní rozdíly mezi žáky se podle ní týkají sociálních podmínek včetně tlaků reklam na mladé lidi. Její článek, kde vše zasazuje ještě do širších souvislostí, je k přečtení ZDE. S výše zmíněnou Budilovou protiargumentací a jeho vlastními návrhy řešení se čtenáři naopak mohou seznámit ZDE. 

Co váží víc? Koheze, nebo výkon? 

Tématu politických neziskovek a zlepšení úrovně českého školství se raději vyhnu, tak dlouhý článek by nikdo nepublikoval a ani následně nečetl. Dovolím si ovšem učinit několik poznámek k náhradě víceletých gymnázií údajně potencionálně kvalitními devítiletkami. Ta představa je krásná a má řadu výhod. Kohezi společnosti by určitě zvýšilo, kdyby se „studijní a nestudijní“ děti nerozcházely v jedenácti, ale až v patnácti letech. Plán je to pěkný, ale jak ho uskutečnit? Pamatuji se, jak jsem promarnil (lze použít i vulgární „proflákal“) druhý stupeň základní školy, kdy mladý člověk má tolik energie a tolik duševní kapacity. Proč asi začínají v Anglii na elitních školách silně motivované jedenáctileté děti dřít a dřít? Srovnejte následně naše a anglické elity. Pokud jde o prvorepublikovou nostalgii, tak i naše elity mívaly minimálně evropskou úroveň a většinou prošly osmiletými gymnázii. Samotný Karel Čapek píše několikrát o jejich významu.