Kdyby to nemělo tak tragické konotace, tak by to bylo na úrovni uličníků, kteří rozbili výlohu: já ne, to on! V Kyjevě zjevně nastává panika. Šéf Pravého sektoru vyhrožuje k 23. únoru pučem, pokud se nepodaří prorazit kotel v Debalceve. Porošenko už má rodinu za vodou, protože moc dobře ví, jak to v domovině chodí. Spekuluje se o tom, zda se mu podaří utéci či se skrýt podobně jako uprchlíkům před jeho mobilizací.

Teď už zbývá jen sledovat kdo s kým, za co a pro koho. Pokud se Američané následně opřou o krajní nacionalisty a fašisty, nepochybuji o tom, že najdou způsob, jak to vysvětlit starostí o demokratický vývoj. V Evropě to posílí deziluzi z politiky EU, která tomu „demokratickému“ vývoji významně pomohla tím, že ho legitimizovala, ačkoliv bylo jasné, že legalizace ozbrojených formací oligarchů bez kontroly státem znamená vypuštění džina, který ten stát zničí.

Vinu za válku na Ukrajině tak nenese jen Jaceňuk s Turčynovem; to jsou jen figurky, které by bez podpory zvenčí nezmohly zhola nic. Hlavními viníky jsou USA a jejich evropští kolaboranti, bez kterých by ruka ruku neumyla. Svého času by pomohlo, kdyby Merkel & spol. trvala na dodržení dohod, které právě před rokem uzavřel Janukovyč s bandity. Vydržely šest hodin a EU se následně s bandity postavila do jedné lajny. K tomu, aby Ukrajina fungovala jako relativně civilizovaný stát, stačilo podmínit její podporu takovým vnitřním uspořádáním, které by respektovalo přání jejích obyvatel před a za Dněprem.

Nic z toho se nestalo. Politici EU si namísto toho našli náhradního viníka a spustili na něj mediální kanonádu. A sankce. Co si počnou s běsy, které z ideologické zaslepenosti pomohli odšpuntovat? Podá si Angela Merkel ruku s Dmytro Jarošem?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami