Stejně jako Rišávíová i Karbúlí čekal několik let na smrt. K ní byl tento člen Al-Káidy odsouzen za vraždu jordánského státního příslušníka.

Tvrdými výrazy Jordánsko také nešetří. Islámskému státu, který pilota Kasásbu tak brutálně odpravil, slibuje Ammán odpověď, která prý „otřese zemí“.

Člověku se vybaví stará blízkovýchodní zásada „oko za oko, zub za zub“ – ostatně, tuhle zásadu mluvčí jordánské armády výslovně zmínil.

Ale i kdyby sebevíce chtělo, nakolik účinně se Jordánsko může Islámskému státu pomstít? I kdyby hodlalo jeho zajaté příslušníky likvidovat stejně krutě, jak likviduje Islámský stát své skutečné či domnělé nepřátele (uřezávání hlav, kamenování, pohřbívání zaživa, teď i upálení), v dohledné době se k takovým zajatcům nedostane.

Jordánsko přece s Islámským státem nevede pozemní válku. Jordánci na pilotovu vraždu nejlépe odpoví tím, že budou pokračovat v práci Maáze Kasásby. Tedy v leteckých úderech na Islámský stát a jeho infrastrukturu.

A samozřejmě, až k tomu nastane příhodný čas, mělo by se Jordánsko zapojit i do pozemních operací proti Islámskému státu.

Půlroční zkušenost potvrzuje to, co znalci říkali už na začátku leteckých úderů v Sýrii a Iráku: Nálety mohou džihádisty oslabit, v lepším případě i významně, ale jen díky nim se Islámský stát nezhroutí.

Přijde doba, kdy proti němu budou muset vytáhnout pozemní jednotky, a bylo by velice dobré, kdyby to byli muslimští vojáci. Především z psychologických důvodů.

Leč také proto, že arcinepřítelem pro Islámský stát dnes není Západ, ale ti, které džihádisté pokládají buď za vlažné muslimy, tedy umírnění sunnité, anebo ti, ve kterých vidí bezvěrce (jako v jezídech) či hnusné odpadlíky. Což platí pro šíity.

Na příkladu Jordánska, které boj s džihádisty nevzdává, se zároveň dají pěkně ilustrovat úskalí války s Islámským státem.

Bude to válka na život a na smrt. Válka, v níž alespoň jedna strana nebude brát zajatce – a pokud ano, tak rozhodně ne kvůli ženevským konvencím, ale proto, aby jejich prostřednictvím vydírala protivníka, anebo aby jim dopřála bídnou smrt.

Bude to také válka, v níž se Islámský stát bude všemožně snažit rozkládat veřejné mínění v zemích svých soupeřů – v Jordánsku s tím byl před popravou Maáze Kasásby na dobré cestě, část jordánské veřejnosti hlasitě kritizovala účast země v protidžihádistické koalici.

Důvod? Muslimové prý nemají co bombardovat muslimy. A teď si představte, že místo jordánského pilota by se ozbrojenci Islámského státu zmocnili amerického, francouzského, australského, nizozemského či britského letce. A že by mu pak provedli totéž, co Kasásbovi.

Co by to asi udělalo se západním veřejným míněním? Vzpomínáte si, s jakým kvapem Spojené státy opustily Somálsko poté, co americkým veřejným míněním otřásly záběry mrtvých příslušníků námořní pěchoty vlečených ulicemi Mogadiša?

Po totální válce proti Islámskému státu může s čistým svědomím volat jen ten, kdo ví, že totální válku vede hlavně a především sám Islámský stát. A kdo dopředu ví, že taková válka bolí, a který je přesto, ba právě proto ochoten a schopen nést oběti. Válka bez ztrát neexistuje. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.