Tím to však neskončilo. Navíc mělo být na zasedání akademického senátu požadováno, aby vedení univerzity nastavilo „nějaký mechanismus“, jak zabránit aktivnímu vystupování autora na konferencích pořádaných na půdě univerzity. Korunu tomu všemu nasadil studentský funkcionář a člen univerzitní Studentské rady, který jednání svého studentského kolegy (udavače) pochválil. A dokonce mu vřele poděkoval. Ale pozor! Současně dodal, že „informace se bohužel podvečer dostala i do médií, konkrétně na server Aktuálně.cz, což mi přijde škoda ve chvíli, kdy bylo možné tuto situaci řešit interně“. Tolik doslovná citace.

Tak tohle se dnes děje na naší slavné Karlovce. V zájmu „pokroku a dalšího šťastného rozvoje naší společnosti“ je už i tam nutno umlčet nepohodlné a omezit přístup k nežádoucí literatuře. Ale věc je třeba řešit interně, aby se nedostala na veřejnost. To vše v souladu s Etickým kodexem UK.

My dříve narození jsme něco podobného již zažili. Taková zkušenost novodobým svazákům a udavačům zřejmě chybí. Což ovšem jejich zákeřné počínání v žádném případě neomlouvá.

Jenže k čemu došlo? Zafungovalo „kouzlo nechtěného“. Udavači a jeho kolegovi se nezamýšleně podařilo dosáhnout pravého opaku. Udělali knize Petra Hampla dobrou reklamu a podnítili zájem o jeho přednášky. Dokonce i knihkupectví Kosmas titul Prolomení hradeb už vrátilo do své nabídky!

Já osobně jsem si ji (pro jistotu bez zbytečného odkladu…) pořídil, a to na internetovém knihkupectví Librum.cz. Knihu jsem přečetl jedním dechem. Vůbec toho nelituji a rozhodně doporučuji.

Vraťme se však ještě na chvilku k Univerzitě Karlově. Mylně jsem se domníval, že jejím cílem a zájmem je poskytovat svým studentům co nejširší a svobodný přístup ke vzdělání. Tedy i ke zdrojům informací a poznání. Myslím si, že především studenti Filosofické fakulty a Fakulty sociálních věd si to zaslouží. Chce se mi dodat – obzvláště v dnešní zatemňovací době to potřebují jako sůl. Bohužel, shora uvedené cenzorské zásahy jen dokazují, že ani tak významné univerzitě se špinavé praktiky nevyhýbají. Kde ale jsou proklamované akademické svobody? Nebo že by se využívaly jen když se to hodí?

Obávám se, že se někteří funkcionáři Univerzity Karlovy svým počínáním nebezpečně přibližují vymývačům mozků z České televize a Českého rozhlasu.

Ale o tom snad někdy příště.

Miloš Svoboda
Praha 5 – Stodůlky