Soudci si zřejmě neuvědomují, že stát není jen prezident. Že stát není jen ministerstvo financí. Ale že stát jsou i lidé - občané České republiky. A tedy i já. To ale znamená, že mělo ministerstvo financí uvést, že se stát, mimo Bezecnýho, Peroutkovic rodině omlouvá. Pokud to tedy neudělali (a jsem přesvědčen, že určitě ne), je to na další žalobu. Tentokrát ode mne. Ale já to udělat nemohu. Musel bych (po vzoru kohosi) podat žalobu na stát. Ale stát jsem i já. Nemohu tedy podat žalobu i sám na sebe.

Jak je možné, že soud, který neoprávněně odsoudil k omluvě i mne, mi nepředložil rozsudek? Jak je možné, že ministerstvo financí, které se neoprávněně omluvilo i za mne, mi předem nepředložilo text omluvy. To už je buď Kocourkov, nebo nová totalita. Já jsem jakéhosi Peroutku neznal. Nikdy jsem se s ním osobně nesetkal. Jak jsem "vtipně" říkal za socialismu: "Lenina nemohu hodnotit. Na pivě jsem s ním nebyl."

Nebyl jsem na pivu ani s jakýmsi Peroutkou ani se Zemanem. Peroutka mě ani nijak nezajímá. Že ho neznám? No a co. V médiích se někdy uvádí, že celý národ truchlí, celý stát truchlí, celý svět truchlí. Proč bych měl truchlit pro někoho, koho jsem vůbec neznal? A teď se mám zase povinně omlouvat jakémusi Peroutkovi. Ani toho jsem neznal. Jsem proto barbar? Nebo "kulturní malorolník"? Znal on snad mne? Také ne. A tak jsme si kvit. Snad by Zemana "nezabilo", kdyby prohlásil: "Naše společnost se unáhlila. Císař pán není vůl, císař pán je korunovanej."