Vysvětloval jsem to žákům tak, že kdyby v noci hledali ať už řadící páku, nebo nějaké předměty, museli by si vzít baterku. A aby tu baterku našli, museli by mít další baterku. A aby tu další baterku... A tak by nakonec museli jezdit jen s náklaďákem. Aby všechny ty baterky uvezli. Také jsem vyžadoval, aby žáci vždy řídili jen levou rukou. A v pravé ruce museli držet propisovačku. (Řidič nikdy nesmí za jízdy pustit volant úplně. Vždy ho musí držet alespoň jednou rukou.) Proto, aby mohl řadit a zvládat jednou rukou i další úkony - podávání předmětů apod.

Pokud tedy s tímto pravidlem - věnovat se plně řízení a nedívat se na to, co dělají v kabině - učitel v autoškole žáky neseznámil, resp. to striktně nevyžadoval, měli by žáci požadovat vrácení části peněz. Zjistil jsem, mnohaletým pozorování, že co začne žák dělat za volantem špatně, dělá automaticky už stále. Nejtvrdší pravidlo, které jsem žákům vštěpoval, bylo, že nesmí "být v autě". Ale musí být vždy několik metrů "před autem". Aby ještě předtím, než někam vjedou, byli připraveni, co tam budou dělat. Ať už na rovné silnici. Ale především v křižovatce. Vjet do křižovatky, a teprve se dívat a uvažovat nad tím, co udělají, je trochu pozdě. To ale není jediný problém.

Autorádia. To bych v autě zakázal. Autorádio jednoznačně řidiče rozptyluje. Současné rytmické bubnování svádí i k agresivní jízdě. A pomalá hudba zase ukolébává pozornost řidiče. Řidiči argumentují tím, že při delší jízdě je to uchrání od spánku. Je to skutečně pravda? Statistiky dopravních nehod říkají něco jiného. Při únavě z delší jízdy je účinnější zastavit. A odpočinout si. Nebo několikrát oběhnout auto. Případně udělat i několik dřepů.

V České republice je nejvyšší povolená rychlost 130 km/hod. Proto by měly být - pro zvýšení bezpečnosti na silnicích - v každém motorovém vozidle povinně instalovány omezovače rychlosti. Na maximální rychlost 140 km/hod. Vyjímku by měla výhradně pouze vozidla policie, záchranné a zdravotnické služby a hasiči. Již teď je téměř jisté, že takovýto zákon projít nemůže. Naši významní zákonodárci sice všichni "stoprocentně vyhlášku dodržují". Ale...

Další bolestí jsou dnešní železniční přejezdy. Takzvané nechráněné. Dříve byly všechny včetně těch v nejzapadlejších vesničkách vybaveny masivními závorami. U každého přejezdu byl strážní domek, kde měli pracovníci dráhy dvacet čtyři hodin denně nepřetržitou službu. A ručně stahovali a vytahovali závory. Ne tedy, že by je zvedali opravdu ručně. Měli na to kladkostroj s ruční klikou. Když měly závory poruchu, stál pracovník železnice - s červeným praporkem - veprostřed přejezdu. S "rozvojem techniky" se nejprve zavedl elektronický automatický systém stahování a vytahování závor. A masivní závory se vyměnily za pouze symbolické, lehké. Které by zlomilo i malé dítě. A zrušily se strážní domky u závor. Buď se prodaly, nebo, v mnoha případech, zbouraly. Dnes už ani závory nejsou. A "nahradila" je zvuková a světelná signalizace.

Jak to tedy dnes na železničních přejezdech vypadá? V sdělovacích prostředcích napíší, že řidič nerespektoval výstražné znamení a vjel pod právě přijíždějící vlak. Ve většině případů řidič automobilu nehodu nepřežije. Z osobní zkušenosti, když jezdím jako spolucestující se známými, jsem poznal, že řidiči nedokáží odhadnout, kam až sahá vlaková souprava, takže zastavují nebezpečně blízko kolejí. Katastrofa je pak hotová. Také když jedete autobusem, vidíte, že řidič autobusu zastaví až těsně u kolejí. Pozorně se rozhlédne. A pak pokračuje v jízdě. Kdyby jel zrovna vlak...

Nejhorší je železniční přejezd nedaleko Neumětel. Už jsem tam dlouho nejel. Ale obávám se, že tam doposud je. U tohoto železničního přejezdu je dopravní značka "Stůj, dej přednost v jízdě". Ale musíte najet až těsně ke kolejím, protože přejezd je tak nepřehledný, že jinak nic nevidíte. Kdyby jel v této chvíli vlak, zase by se psalo, že řidič nerespektoval dopravní značení. A vjel pod právě projíždějící vlak.

Jak to tedy řešit? V první řadě upravit železniční přejezdy, aby byly stoprocentně přehledné. Za další - před každým železničním přejezdem namalovat na silnici příčnou bílou čáru, která by řidičům stoprocentně ukazovala, kde je bezpečná vzdálenost od vlakové soupravy. Kde mohou bezpečně zastavit. Samozřejmostí je také osvěta mezi řidiči. Ne že bych tomu moc rozuměl, ale trochu o tom něco vím. Mám řidičský průkaz sice jen na skupiny: AM, A1, A2,A,B1,B,C1,C,D1,D.BE,C1E,CE,D1E,DE,T a psychotesty na autobus. Samozřejmostí je také oprávnění MKD (Mezinárodní kamiónová doprava), MAD (Mezinárodní autobusová doprava) a oprávnění k řízení doprovodného vozidla s majáčkem. Jako vojenský řidič řidičský průkaz na OT - obrněný transportér. Protože jsem perfekcionalista, mám také učitelské oprávnění k výuce řízení motorových vozidel A-C. Tisíce lidí jsem naučil po Praze jezdit s náklaďákem i osobákem. Byl jsem také členem Československé vědeckotechnické společnosti.

Miroslav Josef Bezecný
redaktor a publicista, odborník na dopravu