Titulek se ptá na zanechanou americkou výzbroj Tálibánu; může být americká zpravodajská služba tak oklamána, že místo měsíce na odchodnou zůstaly jen dva dny? Anebo to někdo odpovědný ani nezkoumal a k často fiktivní vládní afghánské armádě přidal i vymyšlenou bojeschopnost a vlastenectví? Obojí se nekonalo.

Druhé „anebo“ je horší; už není o hlouposti, ale o záměru. Za zanechanou výzbroj jsou slíbené umírněnější projevy při nastolování práva šária. Už samotná výzva Tálibánu směrem k úředníkům všech stupňů, aby se vrátili na svá místa, napovídá, že případné utahování šroubů bude pravděpodobně postupné. Excesy na straně dobyvatelů (ojedinělá střelba do lidí na ulici, napadání nezahalených žen apod.) svědčí spíše o nejednotném vedení, tj. při absenci armádní posloupnosti a poslušnosti a o lidech s praktikami před 20-ti lety. 

Troufám si odhadnout, že současná uprchlická vlna z Afghánistánu není naplněna jen unikajícími před Tálibánem, ale ze značného procenta ekonomickými běženci, kteří využívají příležitost – a já se jim nedivím. Je však na Evropě, zda je přijme. Přiznejme si, že rozlišování - kdo je kdo - bude obtížné. Ideální řešení neexistuje, ale nejblíže je…… „Ameriko, vezmi si je všechny, když to umíš rozvrtat, tak musíš umět nést následky.“ Naivní představa, že?

Jedna věc je stále jasnější: Evropa si musí prosadit reorganizaci NATO, kde by se měli nastolit paritní vztahy. Není nadále možné jen sloužit USA a nechat se zatáhnout do kdejakých válečných operací. Vždy se mně při těchto úvahách v mysli vynoří to, před čím až trestuhodně ustupují generace evropských politiků: AMERICKÉ ZÁJMY.

Je potřeba si odpovědně (ne tendenčně)určit, odkud může Evropě hrozit nebezpečí a tomu podřídit vyzbroj vlastních armád. Nejsem přesvědčen, že i v rámci NATO se Evropě ze strany USA dostane potřebné pomoci. Bez hlubší úvahy bych zcela jasně na prvním místě označil za nepřítele zrychlující se islamizaci evropských států, tedy vnitřního nepřítele. Pomoc USA = 0 Na druhém místě je stát, který za to první částečně může a to je Turecko. Nejen kvůli muslimským migrantům, ale dle již konkrétních kroků a i vyhlášení – možné napadení řeckých ostrovů; takto člena EU! Pomoc USA=2x 0, neb je to strategický partner. Jako třetího „na bedně“ vidím nadnárodní monopoly, velké koncerny a vůbec všechny, kteří (vedeni pouze ziskem) rozhodují o tom, kde a co se bude vyrábět. Výsledek je závislá Evropa na mnohých a to ještě si to dělá sama těžší různými kvótami a limity. Pomoc USA= 3x 0, neb dost jich má sídlo právě v USA.

Je-li řeč o „americkém“ NATO, je na stejné úrovni potřebnosti reforma „německé“ EU, takto bruselského superstátu a nebo…..odchod. Maďaři už mají nakročeno; Poláci a Slovensko zatím ne. A Češi?  Ale to je jiný velký článek.

Nemohu si závěrem odpustit citát F.M.Dostojevského, který věštecky cílí na vedení EU a na evropský parlament a na jejich snahu o multikulturnost: „Jednou tolerance dosáhne takové úrovně, že inteligentním lidem bude zakázáno přemýšlet, aby neurazili imbecily.“

Miroslav Kulhavý