Jestliže mají vládní politici plnou … ústa o toleranci, zasypávání politických příkopů a neposlední řadě otevřenou demokratickou diskusi (bohužel jen předvolební heslo), pak slovník a konání čelní představitelky volebního slepence, takto předsedkyně Parlamentu ČR  M.P.Adamové jde často mimo výše deklarované.

Nebudu zde vytvářet dlouhý seznam negací, který se té paní v čele podařilo vytvořit. Z výroků všemu vévodí rada do opozičních lavic - a že to je nabídka k diskusi jako hrom! „ Opozice má sedět v koutě, mlčet a šoupat nohama!“Jinak způsob napomínání diskutujících, zvláště těch z opozice, je často na hraně arogance, nemístného tónu hlasu a poučování, a to i v případě, že důvod je oprávněný.

Nevím, nakolik jsou především zahraniční téze a akce v koalici prodiskutovány, zvláště těch ve vedoucích funkcích, ale některé mají určité znaky samostatného konání. Z těch starších je to třeba výrok předsedy vlády Petra Fialy, že jsme ve válce. Takový výrok má řadu dopadů do různých oblastí, ale samozřejmě je to jasné přihlášení se do bojového šiku spolu s Ukrajinou. Myslíte, pane Fialo, že Češi chtějí válčit s Ruskem?! Nebylo pro malé Česko rozumnější místo ve skupině států usilujících zastavit zabíjení po tisících?!  To, že jsme se rázem dostali na ruskou černou listinu je vedlejší, ač ne zanedbatelné.

Stejně tak se ta slonice z parlamentu vecpala do zahraniční politiky, jako by nebylo dost na tom, že Tchajwance máme už v Senátu. Pokud vím, ČR oficiálně uznává politiku jedné Číny; rozvíjet obchod lze z taktických důvodů přenechat podnikatelům, m.j. tak jak to dělají vlivní politici ze západních států. Ale to Markétka NÉ; celý svět psal o její návštěvě, zvláště když co by „hrdinka“ dostala metál!!

Závěrem lze jen i z dřívějších vyjádření opakovat, že jak vláda, tak i osoba v čele Parlamentu, takto Markéta Pekarová Adamová, jsou ukázkou chybějících osobností ve vrcholné politice, které by byly vybaveny patřičnými znalostmi a schopnostmi.  Mezi odborníky v různých institucích se osobnosti s přirozenou autoritou najdou; takže otázka zní: proč zásadně odmítají vstup do politiky i přesto, že jasně vidí negace, které stát posílá do chudoby, spíše lidově řečeno do hnoje?