Jenže Ústava ČR má jasná pravidla, jak je možné volit a co musí volba splňovat:
VOLBY DO PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY
Obecná ustanovení:
§ 1
(1) Tento zákon upravuje podmínky výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu.
(2) Do Parlamentu České republiky se volí na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním.
Ústavní zásady volebního práva:
Všeobecnost – stanovuje, že právo volit mají všichni zletilí občané ČR bez jakýchkoliv omezení týkajících se rasy, barvy pleti, příslušnosti k národu nebo k národnosti, jazyka, pohlaví, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, sociálního původu, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Rovnost – princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná. Toto pravidlo se promítá do praktické konstrukce volebního systému, kdy je vyžadováno, aby jednoho poslance volil stejný nebo téměř stejný počet voličů.
Přímost – volba je prováděna přímo voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. V některých zemích je možné volit v zastoupení (Belgie, Francie, Nizozemsko), kde zastupující volič učiní konkrétní krok, ke kterému je pověřen. V České republice toto možné není.
Tajné hlasování – tato zásada znamená, že nesmí být možné spojit voliče s odevzdaným hlasem.
Nejčastější argument především z pidistran (TOP 09, STAN) jsou dojezdové vzdálenosti na konzulát – i několik set kilometrů. Nebudu tak radikální, jako před pár hodinami Andrej Babiš ve sněmovně – „žádný konzulát, přijeďte volit domů, do ČR!“ Dojíždění je jistě nepříjemné, ale kvůli tomu nebudeme předělávat ústavu; zvláště když někteří voliči jsou léta zalezlí na nějakém ranči a o ČR mají jen kusé zprávy. Pokud jde o studenty na prestižních školách nebo další na stážích, je řešení nasnadě: Ve spolupráci s konzulátem vybrat příhodná místa a zřídit na pár hodin volební místnost. Konzulát může vybrat spolehlivé osoby, poučit je spolu s úředním pověřením (s případnými sankcemi), a tak minimalizovat dodatečné náklady.
Je nepochybné, že se korespondenční volba dá ovlivnit, minimálně rodinnými příslušníky. To je samozřejmě možné i na domácí půdě. Tady mně chybí povinnost mít za plentou několik sad volebních lístků. Další rozpor je u těch, kteří se před x lety natrvalo usídlili v zahraničí a kontakt s ČR mají omezen; proč by měli určovat, kdo má být doma u vesla?
Závěrem malou perličku. Vít Rakušan prohlásil, že „korespondenční volba není žádným revolučním aktem“. No, skoro revolucí je ustálit ve sněmovně praxi, aby místo vládního návrhu, který musí projít připomínkovým řízením a posouzením experty, máme tady poslanecký návrh, který se všemu vyhýbá a jen musí strávit oprávněnou nevoli opozice.
P.S. Vládní poslanecká smečka byla až příliš okatá v názoru na opozici: Kecejte si tam, co chcete, my máme stoosmičku, a proto je nás teď ve sněmovně jen 9. A Ústavou dané zásady o způsobu volby se hodí akorát do školních osnov, praxe v našem podání je jiná – no potěš židli!
Vyšlo na Vasevec.info. Publikováno se souhlasem vydavatele
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV