Otřít si nevymáchanou hubu o Čechy, o jejich inteligenci, může jen namyšlená a nesoudná osoba, zjevně svým způsobem duševně vyšinutá. Tak přesně se N. Fridrichová vyjádřila v „Stošestce“, v diskusním pořadu Transparency International ČR. M.j. to lze prezentovat na jejím odsudku Parlamentních listů. Kdyby přestala papouškovat cizí zaujaté hodnocení PL a dala si tu jednoduchou práci v rozlišení jednotlivých rubrik, odhalí velké množství citací politiků na různé úrovni + senátorů a poslanců; odtud název listů. Za pravdivost náplně těchto citací PL ručit nemusí. PL vadí; vadí především těm, kteří by chtěli něco skrývat, protože pro PL není žádné téma tabu.

Otočíme-li kolem času zpět, máme tu navrátilce ze zahraničí, kterého klofla Nora a od kterého si ponechala jméno. Fridrich byl potenciální kandidát na čelní posty v ČT – ty se naplnily později, ale nikdo nemůže pochybovat, že své manželce v roce 2006 dopomohl k založení pořadu 168 hodin pod její taktovkou. Přes šest set často tendenčních dílů je i na zprivatizovanou ČT dost.

Vedle pokřiveného pravidla o nestrannosti veřejnoprávního média zní docela směšně poukázání Fridrichovou na třicetiprocentní vlastnictví médií Babišem – kdo ovládá těch 70 procent? A kdo (protizákonně) ovládá veřejnoprávní ČT? Stačí, když do kontrolního orgánu ČT přijde někdo (Hana Lipovská) skutečně kontrolovat, a už je oheň na střeše; kdo si to dovoluje do NAŠEHO zprivatizovaného stánku šťourat?

A už vůbec se mohla Nora F. pokakat, když z Rady (Xaver) zazněl logický dotaz, zda pořad 168 hodin je na veřejnoprávní televizi vhodný. Ne že by na ČT neměly být kritické pořady, ale hystericko-tendenční v prezentaci, argumentačně nepřesný, až zavádějící pořad tam opravdu nemá co dělat.