Při pohledu zpět v nedávném čase na diplomacii v západních zemích jsem zaregistroval stejné téma, opakovanou snahu francouzského prezidenta Macrona vyvolat diskusi (a dialog s Ruskem) o podmínkách případného ukončení bojů a současně garanci bezpečnosti obou válčících stran. Téma, tedy s heslem „Macron“, které se ČT nevejde (nebo nechce vejít?) do obšírného informování o konfliktu na východě.

Asi těžko může být (po pravdě) francouzský prezident prohlášen za ruského švába, jak by to jistě naši válečníci rádi udělali, avšak současně na otázku, jak se zaslouží o ukončení bojů a mírová jednání, nemají rozumnou odpověď. Doufat, že Ukrajina v konfliktu zvítězí, je totální bláhovost, neb Putin, ale i případní následovníci udělají všechno pro to, aby Rusko nebylo pokořeno, a když říkám všechno… No, raději nerozvádět.

Při zahájení případných rozhovorů nepochybuji, že Rusko zvedne (na ČT zapovězenou tematiku) situaci a akce na Ukrajině od roku 2010, zvláště 2014- 2022 na Donbase a Luhansku. Ještě k ČT, k takto veřejnoprávní instituci. Je nepřípustné, že se chová jako většina předních politiků z „pětikolky“, prostě že pro ně válka začala zčista jasna, že ošklivé Rusko zákeřně přepadlo čistou, ničím neposkvrněnou Ukrajinu. Na stejnou strunu tloukl např. hejtman Kuba v dialogu s Okamurou na Primě.

Někteří diskutéři při zvažování politických dohod uvádí jako negativní příklad z ruské strany záruky z Budapešti o garanci ukrajinských hranic. Je pravdou, že tuto dohodu zabráním Krymu Rusko porušilo, ale z druhé strany každý rozumem obdařený politik by slíbil cokoli za navrácení jaderných zbraní z Ukrajiny do Ruska. Tedy z té Ukrajiny, kde korupce „kvetla“ do nejvyšších míst a nic nebylo svaté. Opačně Rusku byly také dány záruky o rozšiřování NATO, a to opakovaně, a šlo o hodně: sjednocení Německa. Rozhodování by mělo nastat až teprve po pravdivé odpovědi na otázku: Může Ukrajina Rusko porazit? Je tu také další, i když "skrytý", aktér: USA. Naprosto je na místě poznámka, že USA (NATO) bude s Ruskem bojovat do posledního Ukrajince.

Na druhé straně mince "odhodlaných bojovníků" z vládních místností jsou tisíce mrtvých, a to nejen vojáků, ale hodně také civilistů. Čím déle se bude válčit, tím více křížků si musí politici připsat do svého svědomí, mají-li vůbec jaké.

Aby nedošlo k mýlce. Zcela jednoznačně nesouhlasím s ruským útokem, ať už k tomu byly důvody jakékoli. Jistě šlo vyvolat mezinárodní jednání na nejvyšší úrovni a poukázat na ukrajinské až zločinné jednání zvláště praporu AZOV a dalších Banderových pohrobků. Znovu opakuji: Rusko de facto tímto válečným aktem zatlačilo ukrajinské negace do pozadí a útokem i na civilní obyvatelstvo navršilo hodně vysokou hráz pro tolik potřebné jednání. Tak jako mnohde jinde ve světě bude zajímavé dát dohromady skládačku, nakolik tomuto vývoji napomohly Spojené státy.

Světové dění se nezastaví a za 15, 20 nebo 30 let bude příští generace jak u nás, tak i v Rusku chtít navázat užší spolupráci. Od nás, z této páté pětiletky 21. století, dostanou do vínku zbouranou sochu, přejmenované ulice a taky čelního představitele v pytli pro mrtvoly a další. Když k tomu přidáme rozprodanou republiku a taky řádně zadluženou, skoro je to na ručník do ringu a začít od nuly; a ve všem – no potěš pánbů.

Vrátím-li se k hlavnímu tématu, jestřábům na všech frontách je potřeba nasypat „cinknuté“ zrní k uklidnění, přivézt je v „otevřené voliéře“ ke stolu, Macronovi dát zelenou a podpořit jej v úsilí zastavit zabíjení a na lékárenských vahách odměřit každému, co má obnovit, co má opravit apod.

Od vlády v čele s premiérem Fialou bych očekával, že bude využito předsednictví alespoň k příslušnému jednání, a m.j. na toto ožehavé téma bych rovněž stál o vyjádření budoucího českého prezidenta. Zahraniční politika, na které se prezident podílí, bude jistě vyžadovat skutečnou osobnost.