Pálení Koránu je tak trochu čin ze zoufalství, z beznaděje. Není tak složité domyslet, kdo má na tomto stavu vinu. Především jsou to politici, kteří by jako první měli mít zájem určit islámu v ČR formu a místo. Konkrétně osoba pana Hermana, který má jako ministr kultury církevní záležitosti na starost. Osobní zkušenost při upozornění, že registrace ÚMO byla neoprávněná, zazněla odpověď, že retroaktivita není možná, ale dál o obsahu ticho po pěšině. Možnosti jistě jsou, prostor pro diskusi rovněž a kdyby to bylo potřeba, řešit dřívější chybu i zvláštním zákonem.

Na stejném pranýři a snad ještě více v popředí jsou naše některé "elity", ty blízké oborem zvláště. Když už k nějaké debatě o islámu dojde, je to jeden sluníčkář vedle druhého a věcného kritika mezi sebe nepustí. Třetím do mariáše jsou hned v závěsu média, zvláště ta veřejnoprávní. Světlou výjimkou je pořad "Máte slovo", ale tam je zase tak malý prostor na ucelenou myšlenku, že výsledkem je jen pojmenování problému, útržkovitá fakta, vše bez vyčerpávajícího závěru.

Záslužnou práci na medializaci problematických témat včetně sílícího nebezpečí plynoucího z islámu mají soukromé subjekty a internet. U něj je však, s výjimkou autentických videí, nutnost pozorně vyhodnocovat a ověřovat z více zdrojů. Vědět má sice svůj význam, ale sílu odpovědných, tedy státní moc, to nenahradí.

Konání některých politiků jak v EU, tak i v jednotlivých vládách států včetně ČR se přibližuje (a někde už i naplňuje) k pojmu vlastizrada; obecně zrada řadových občanů v rámci demokracie. Změnu v přístupu k řešení sporných otázek kolem islámu mohou přivodit hlavně volby. A změna to musí být podstatná, neboť pak už zbývá generální stávka. Tedy vzpoura těch, co nemají na prvním místě peníze nebo naopak hnědé kalhoty a nechtějí sdílet osud uvařené žáby v pomalu ohřívané vodě.

Udělejme u podzimních voleb vše pro to, aby bylo kolem islámu jasno, nebyla potřebná žádná vzpoura a nebyl důvod se uchylovat k protestnímu pálení Koránu. Mysleme na naše potomky, abychom jim nepředávali stát s reálnou hrozbou  chomoutu zvaného právo šária.