Jestli je něco špatně založeno, přináší to trvalé problémy a končí to špatně.
Což platí pro zahradu, základy domu i zacházení s ložisky nerostných surovin. Pokud se totiž shodneme na tom, že ložiska nerostných surovin nepatří majiteli pozemku, ale státu, tedy všem jeho občanům, kteří by z jeho exploatace měli mít prospěch, pak existují jen dvě cesty, jak toho docílit.
První z nich je tradiční: těžařskou společnost vlastní stát a příjmy putují do státního rozpočtu, zrovna tak jako jsou z něho placeny případné ztráty a náklady na útlum těžby, včetně nákladů sociálních.
Druhá už tak tradiční není: stát vypíše na exploataci ložiska výběrové řízení, jehož součástí je cena za udělení licence na dobu určitou a závazek na odstranění ekologických škod v plném rozsahu, stejně jako závazek úhrady veškerých nákladů na případný útlum těžby, včetně nákladů sociálních. Kdo nabídne lepší podmínky, získá licenci.
Třetí, u nás užitá, je nesmyslná: prodáme těžební ložisko se vším všudy (včetně bytů) za fixní cenu a smluvně si neošetříme téměř nic.
Náprava? V podstatě nemožná: je-li něco špatně založeno, přináší to trvalé problémy a končí to špatně.
Premiér Rusnok udělil spisovateli a dramatikovi Pavlu Kohoutovi Čestnou plaketu předsedy vlády za celoživotní dílo a přínos pro českou literaturu. Za přínos pro českou literaturu? Budiž, to je věc vkusu. Ale za celoživotní dílo? To premiér oceňuje jeho činnost v těch nejhorších 50. letech, kdy Kohout zdaleka nepatřil mezi nejmenší komunistické svině? Fuj!
Čeština je jazyk vtipný:
Karloid = přívrženec Karla Schwarzenberga.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: viditelny-macek.cz