Kdybyste se divili, že platíte vysoké daně:

Bývalá lyžařka Kateřina Neumannová se jako poradkyně ministra obrany Stropnického zabývala tím, co zná nejlépe - sportem. Ministrovi připravovala připomínky k novele zákona o sportu a jiným zákonům které předkládal na vládě. Za to pobírala 46.000 Kč měsíčně…

"Klíčové pro tuto společnost bude to, jak ovládne VZP. Andrej Babiš je v gigantickém střetu zájmu. Udělal obrovské akvizice v oblasti zdravotnictví a teď chce ovládnout největší zdravotní pojišťovnu. Je to tak něco troufalého a neskutečného, že kdyby někdo něco takového řekl před dvěma lety, tak všechna protikorupční občanská sdružení vyjdou na Václavské náměstí a budou demonstrovat v čele s paní Krnáčovou. Teď všichni mlčí, protože jsou nějak spojeni s Babišem,“pronesl Bohumil Pečinka.

Dodávám, že žádná náměstí a žádné protesty nebudou, neboť lidí, kteří se dají koupit, je mezi českými „elitami“ a českými žurnalisty víc než dost, jen se porozhlédněte.

Bohumil Pečinka k tomu dodává: „Je schopen shromáždit kolem sebe elity tím, že jednomu zasponzoruje koncert, druhému slíbí funkci a třetímu zadotuje projekt jeho manželky. Dvě třetiny elit si koupil a stejně si je koupí i před dalšími volbami. Lidé mu věří, takže v tom nevidí žádný problém.“

K tomu ovšem dodávám, že žádný strom neroste až do nebe a tak i extrémně nebezpečný Babiš dříve nebo později ve své rozpínavosti a aroganci moci udělá fatální chybu.

Z textu (na Neviditelném psu) Jaro Plevy, žijícího od roku 1968 ve Švédsku :

Švédsko přijímalo evropské emigranty už desítky let a s Italy, Němci, Španěly, Finy, Čechy atd. nebyly žádné problémy, které by stály za řeč. Většina z nich se chovala jako my, Češi, naučila se řeč, integrovala se a byla vděčna za možnosti, kterých se nám dostalo. To se bohužel nedá říct o hordách muslimů v současných vlnách imigrace. Integrace se zdá nemožná, místo ní si vytvářejí svá ghetta kolem mešit. Je na denním pořádku, že vyjadřují nespokojenost s bydlením, jídlem a dožadují se něčeho lepšího, co vyhovuje muslimskému způsobu života, bez nejmenší snahy se přizpůsobit zvykům nové země. Nedostanou-li to, začnou křičet o rasismu a diskriminaci a hned se obracejí na příslušné orgány, jako je ombudsman pro diskriminaci. O svých právech jsou velmi dobře informováni, povinnosti zas tak vážně neberou. A Švédové, jak jsou zvyklí na slušné chování, to berou vážně a snaží se jim vyhovět, přes to, že tito „azylanti“ jsou tak dobře zaopatřeni, že řada zdejších důchodců si zdaleka tak dobře nemůže žit. Dříve byl v této zemi zakořeněn postoj, že si jednotlivec chtěl svou životní úroveň zasloužit, byla to věc vlastní hrdosti, aby nebyl společnosti na obtíž, pokud to není nutné. Zdá se, že se tento postoj vytrácí, a rozhodně není patrný u mimoevropských přistěhovalců (srovnej s chováním Romů). Za všechnu dobrotu se barbaři odvděčují znásilňováním, zlodějstvím, obchodem s drogami a nenávistí. A Švédové se diví: „Všechno jsme jim dali a oni nás nenávidí!“