Podle průzkumu veřejného mínění chce více než polovina Čechů nosit i nadále roušku. Napsal jsem k této zprávě na facebook: „Spousta Čechů také vstoupila do KSČ, aniž musela“, čímž jsem chtěl připomenout, že připosranost Čechů (pardon my French, měl jsem pochopitelně na mysli vzácně vzornou obezřetnost) je historickým jevem. I nastal řev veliký, převeliký. Moc a moc bych se přimlouval – vedle znovuzavedení maturity z matematiky – za výuku porozumění textu.

Posteskl jsem si nedávno, že doba pokoronavirová bude připomínat rok 1946 a byl jsem vyzván, abych ten povzdech rozvinul.

Dobrá tedy, učiním tak slovy Ferdinanda Peroutky, který možný vývoj toho roku popsal.

„Naše situace je taková. Jen socialismus je možný – ale jak je socialismus možný? Socialismus může přinést lidstvu netušené obohacení, ale také netušené ochuzení, podle toho, jaké živly v něm nabudou převahy. Může být radostnou pobídkou k práci, ale může se zvrátit v nejprotivnější, vysušující systém zábran, zákazů, nařízení, dozírání, odsekávání všeho vyššího, podezřívání, nelibosti. Mohou za ním být oči vzrušené tvořivým nadšením, ale také oči zelené závistí. Může vést k vrcholným výkonům, ale může někdy přivodit tupou vládu prostřednosti, kde stanovení úředníci budou dohlížet, zda všechno stojí přesně v řadě a zda někdo o půl hlavy nepřevyšuje ostatní. Čínská zeď byla by neumělůstkou proti té zdi, jíž by se mohl obehnat socialistický stát, pozbyvší přirozené odvahy tvořivost. Socialismus může řád veřejných věcí uspořádat podle rozvitých nebo podle nejzaostalejších svých členů. Může podporovat dobré nebo špatné vlastnosti. Všechen starý byrokratismus mohl by být hračkou proti novému, nedáme-li pozor. Žádný jednotlivý tyran nemohl by tak podlomit osobní tvořivost jako tyranství milionů. Žádný tyran neměl také tak dobré a odolné svědomí, jak ten, kdo je v davu a křičí s davem.“

Jak to dopadlo tehdy, víte. Jak to dopadne tentokrát, záleží jen na nás, lidech mimo zmanipulovaný dav.